Gepardice Mzuri z chlebské zoologické zahrady se doslova podruhé narodila. Selhaly jí játra a ledviny a veterinář už ji chtěl uspat. Chovatelé ale na tento krok nepřistoupili a začali šelmu léčit po svém. Za pár dnů se stal doslova zázrak.
Přečtěte si také:
FOTO: Zubožený pitbull přežil jen díky obětavé péči svého zachránce
Bylo to v září 2012, kdy Wilson Coutinho Martins, dnes známý zachránce zvířat, v lesích na okraji Rio de Janeria našel zuboženého a vyhublého pitbulla.
Zřejmě pomohly žloutky ze slepičích vajec
Ošetřovatelé věděli, že do zesláblé Mzuri musejí dostat alespoň trochu vody a potravy. Jenže gepardice vše odmítala. Čtyřikrát už to René Franěk málem vzdal a volal veterináře, aby kočku uspal, ale nedokázal se smířit s představou, že maskot zoo a mazlíček, který s ním spával v posteli, by měl zemřít.
Spásnou myšlenkou bylo použít vaječný žloutek. Pan Franěk si do něj namáčel prst a dával ho Mzuri lízat. Ta zpočátku byla nevrlá a párkrát páníčka i kousla, tomu to prý ale bylo jedno – šlo mu hlavně o to, aby ji zachránil.
Když si kočka jednou lízla vody nebo prstu namočeného do žloutku, bylo to pro ošetřovatele povzbuzení. Sice pak zase dlouho odmítala, jiskřička naděje tu ale stále byla.
Mzuri si nakonec dala říct a vypité vody i žloutku přibývalo. A jak pro Český rozhlas uvedl René Franěk, ve chvíli, kdy o sebe začala pečovat jako pravá ženská (lízat si srst), bylo jasné, že je z nejhoršího venku.
V současné době už Mzuri zase běhá po výběhu a i když má kvůli játrům a ledvinám přísnou dietu, vypadá to, že bude v pořádku.
Dobrý den,
přiznávám, že mě tento článek dojal. Miluji zvířata, jsem jimi naštěstí i obklopený a nedovedu si bez nich představit život.
V zoo v Chlebech jsem byl již několikrát. Ze všeho nejvíc jsem se vždy těšil právě na gepardici. Samozřejmě je nádherná, elegantní, a řekl bych – něžná. Při mé poslední návštěvě se přitiskla k pletivu a čekala na pohlazení. Tak jsem tam stál, hladil ji a drbal a doufal, že mě neuvidí někdo z personálu. Ovšem za to vynadání, nebo snad i pokutu ten kouzelný okamžik stál.
Vzhledem k tomu, že nedokázu obrátit pohled jinam, když na ulici vidím toulající se kotě (velmi často mají vlivem nedostatku potravy, vody a tepla podlomené zdraví), beru si ho domů a následně léčím. Je pak strašně smutné, když po několika měsících snahy, péče a návštěv u veterináře, zvířátko svůj boj prohraje.
Proto jsem rád, že majitelé zoo vydrželi, nevzdali se a dali té krásce šanci.
Mám novou motivaci vyrazit na cestu a podpořit projekt této malé, tuším že rodinné, zoo.
Mimochodem se mi osvědčilo, v obdobných situacích, dát kočičce žloutek rozmíchaný v kondenzovaném (neslazeném) mléku.
Bohužel jsou často takové problémy způsobené stresem. Takže i přes fyzicky bezchybnou péči zvířátko prostě onemocní. Je důležité nezapomínat na to, že stejně tak jako lidé, potřebuji zvířátka naši přízeň, lásku a blízkost. Mzuri, tak jak na mě působila, potřebuje péče a lásky ohromné množství a dost možná je jí i trochu smutno, je-li stále ve výběhu sama.
Děkuji za krásný článek, který má pro mě trochu osobnější poselství. A gepardici Mzuri přeji pevné zdraví a lásku pečovatelů…
S přáním všeho dobrého Nátan
Dobrý den, my zase děkujeme za krásný a hřejivý komentář i za to, co děláte pro zvířata! 🙂