Brhlík lesní
I když jeho jméno napovídá, že jde o ptáka žijícího spíše v lese, stejně jako spousta dalších lesních ptáků se i on naučil žít v blízkosti lidských obydlí. Především v zimě nepohrdne něčím na zob na krmítku.
Vzhled: Brhlík lesní je pták velikosti vrabce, je zavalitý a má velkou hlavu, dlouhý šídlovitý zobák, krátké nožky a krátký ocásek. Přes oko má dlouhý černý proužek, šedomodrý vrch hlavy a křídla, líce a hrdlo je bělavé, spodek těla žlutooranžový. Samci a samičky si jsou téměř podobní, jen samička má pásek kolem očí tenčí a spodek těla je světlejší.
Chování: Brhlíka lesního si s jiným ptákem jen tak nespletete – charakteristické pro něj je, že umí šikovně šplhat po kmenech stromů, dokonce i po spodní straně větví, a leze i v pozici hlavou dolů – v této poloze však není schopen lézt přímo dolů, ale více méně jen do stran.
Na krmítko většinou létá jeden brhlík, nebo pár – brhlíci si jsou totiž po celý rok věrní a zůstávají na jednom teritoriu (zejm. tam, kde je více starých stromů). Své teritorium si přísně chrání a občas si dokážou sjednat prostor i na krmítku. Jen zvonci zelení se jim bez obav postaví.
Přečtěte si také:
Přikrmování přezimujících ptáků – díl 2.: Zvonci zelení
Zvonci zelení patří vedle sýkorek k nejčastějším návštěvníkům krmítek. Bohužel tito pěnkavovití ptáci čas od času trpí na nákazu prvoky, tzv. trichomonózu.
Co mají brhlíci nejraději na krmítku
Brhlíci se živí brouky a jejich larvami, které vyzobávají z dutin kmenů stromů. Přes zimu si ale, podobně jako sýkorky, rádi pochutnají na semínkách slunečnice a konopí nebo na oříškách.
Zajímavostí u brhlíků je, že si, podobně jako sýkora uhelníček nebo babka, dělají zásoby – do dlouhého zobáčku naberou dvě nebo tři semínka a ta si schovají na později ve skulinách v kůře stromů.