Zimní období s sebou přineslo velký nárůst obyvatel. Samozřejmě mám na mysli zvířecí rodinu. Jako každou zimu i letos se během dvou měsíců teletník rozrostl téměř o dvacet obyvatel. Zatímco matky se vesele střídají u robota a dojí, telata mohou hospodářce ruce utrhat. Nakrmit takovou bandu, to dá jednomu pořádně zabrat. Malá miminka hospodářka krmí z lahve. Větší už umí cucat dudlíkem mléko z kýble. Nejstarší přírůstky chroupou seno a při pohledu na kýble s mlékem leda závistivě bučí.

 

Dalším přírůstkem je Vendulka. Asi dvouměsíční prase přeštické, pořízené za účelem chovu selátek. Toto velmi staré plemeno je typické nepravidelným černým a bílým zbarvením, je velmi odolné vůči chorobám a nepříznivým podmínkám.  Z hlediska užitkovosti se řadí mezi typ kombinovaný, tzn. s vysokou plodností i mléčností a zároveň s dobrou růstovou schopností a kvalitním masem. Tak uvidíme, jak bude Vendulka prospívat.

 

Čtěte také:
Fany: Čas utíká jako … Kora

eznamte se s Korou. Jak napovídá název článku, je to svižné zvíře, které se rádo proběhne. Občas trošku tvrdohlavé, když chce…

 

Nové kozí (ne)přítelkyně

Posledními přírůstky jsou dvě kozí holky, farmářčin splněný sen. O kozu jsem škemrala u hospodářky už před rokem. Kozy jsou přátelská zvířata, která se dají dobře ochočit a farmářka už se těší, že s nimi bude na jaře chodit na pastvu. Holky se jmenují Bára a Sára, ale já jim láskyplně říkám “koza koza” a díky neustálému přísunu dobrot do kozích tlamiček holky na zavolání slyší přes celý chlév. Jedná se o typicky české plemeno koz bílých krátkosrstých, o kterém jsem se ve škole sice učili, že má mléčnou užitkovost, ale kozy na statku máme jako chovné. Taky už jsou obě březí. Na jaře budou kůzlátka.

Jediný, kdo z koz není nadšený, je Krejza, která na ně žárlí. Jakmile zjistila, že panička se chodí mazlit někam za roh, snažila se s nimi spřátelit. Žel kozy nabídku nepřijaly a na nic netušící Krezju otočily rohy. Chudinka na mne nechápavě štěkla, nechápajíc, proč jí ty potvory rohaté ubližují. Od té doby raději chodím za kozami tak, aby mne pes neviděl.

Koníci se mají dobře. Neustálý přísun sena jak ve stáji, tak ve výběhu způsobuje, že zejména Gita se nám hezky zakulacuje. Je to neuvěřitelně žravé zvíře, které působí dojmem, že nedostává najíst, neboť se při každé možné příležitosti snaží někde něco ukusovat. Byť bych uvítala nějaké to kilo dolů (u kobyly i u mne), dost dobře nejde dát dvěma koníkům pamlsek a na třetího se vykašlat (stejně jako mně nejde nedat si další kousek koláče od maminky), hlavně když se chudinka tváří tak hladově.

 

Foto: archiv autorky (licence: všechna práva vyhrazena)