Farmářka se v půlce srpna skoro na dva týdny odstěhovala ke kamarádce. Perfektní věta na úvod článku, který má souviset se zvířaty. A taky že souvisí! Kamarádka je totiž zde již zmiňovaná paní E., majitelka jednoho z koníků, které má farmářka na starosti, Paní E. bydlí ve stejné vesnici, kde se nachází statek, pouze na opačné straně na kopci. Má hezký dům, velkou zahradu a dvě fenky. Taky má manžela a dvouletou dcerku. V domě s nimi ještě bydlí prarodiče. A ti všichni se rozhodli vydat k moři. Vyvstala však otázka: kam s nimi?
Psí holky se jmenují Bogy a Bali. Jsou to labradorky. Bogyna je starší a hnědá, Bali je mladší a bílá. Obě jsou velmi mazlivé a přítulné, tedy aspoň dokud po nich farmářka nezačala vyžadovat práci. Holky totiž nejsou zvyklé moc chodit ven, většinou se venčí na zahradě, a kromě svých přídělů granulí sežerou, co páníčkům (hlavně malé Eli) upadne od ruky. Takže fyzická kondice veškerá žádná. Extra tlusté ale nejsou, protože dostávají málo nažrat. Tedy – ne abyste si mysleli, že trpí hlady! Žerou 2x denně, ale malé porce, protože si válejí šunky doma.To vše ale platilo jen do doby, než nastoupila farmářka, které nebylo zatěžko vstávat ráno v 5:15, aby stíhala před prací se psy oběhnout (no, spíš oblézt) okolní louky, odpoledne to samé a večer zrovna tak. O víkendech a občas v týdnu se zadařilo jít i na pořádnou procházku do lesa. Holky toho po třech dnech měly plné zuby. Po půl hodině byly utahané, že nechtěly jít dál, do kopce funěly tak, že se farmářka bála, aby jí nezkolabovaly, a na povel “ke mně” se vysmívaly do očí. Trochu zhubly, protože nažrat dostávaly pořád stejně a farmářce navíc nic nepadalo od huby, zato ale měly takový hlad, že se vrhaly i na krmení pro zvěř před posedem a odmítaly se hnout. Farmářka si začala zoufat. To přece není možné, říkala si. Vždyť jsou to psi! Měli by být rádi venku.
No, byly to galeje pro obě strany. Ale jak šel čas, vše se začalo zlepšovat. Po týdnu se už holky při ranní rozcvičce nezadýchávaly a na procházku se těšily. Dokonce začaly i poslouchat. Farmářka se nadšeně vracela domů, protože fenky ji vítaly s čím dál větší radostí. Druhý společný víkend ji ráno před šestou budil zvuk tlapek na podlaze. Čas jít ven! Holky i farmářka si zlepšily kondici a náladu. Pouze jedné věci farmářka litovala: že se dnem jejího odjezdu vše vrátí do starých kolejí a holky o pracně nabytou formu zase přijdou.
Stěhování zpět nastalo 17. 8. Farmářka naposled vyvenčila holky, naházela věci do auta a vrátila klíče. Nikdy by tomu nevěřila, ale zčásti se jí nechtělo domů. A to i přesto, že ji čekal (snad) hezký večer, na který se moc těšila. Každopádně psí holky byly super a doufám, že se občas najde chvilička a opět si s farmářkou vyjdou na procházku.
