Jarní období s sebou přineslo mnoho práce, farmářské zápisky musely být odsunuty na vedlejší kolej. Farmářka se totiž rozhodla pokusit se vydobýt si řidičské oprávnění skupiny T (jako traktor, nikoliv troll).  I když si jako troll při řízení často připadala.

 

Díky studiu na zemědělské škole se farmářce naskytla příležitost zapsat se do autoškoly za poloviční cenu, což je nabídka, která se neodmítá. A tak nastalo veselé období vstávání v půl šesté, aby od půl sedmé do sedmi mohla drandit po Benešově s traktorem, k němuž se posléze připojil i valník s nákladem, čímž vznikla souprava o délce 12 metrů. Místní řidiči museli být při ranním kalupu za pracovními povinnostmi opravdu nadšeni hrkajícím traktorem plazícím se po městě rychlostí 15 km/h, občas nečekaně zastavujícím, s poměrně dlouhou rozjezdovou dobou.

 

 

V dnešní době moderních, plně automatických strojů ovládaných joystickem a jedním prstem se třicet let starý Zetor s manuálním ovládáním, těžkopádnými pohyby, brzdou, na kterou se musíte zapřít plnou váhou a řadicí pákou, k jejímuž použití potřebujete obě ruce, jeví jako science fiction obráceným směrem. Nicméně řízení starých strojů má i své výhody. Každopádně se jako řidič více naučíte.Součástí závěrečné zkoušky bylo i couvání s valníkem do zatáčky. Farmářka se chytala za hlavu a hospodářům brečela na rameni, že tohle se nikdy nenaučí. Kola na chodníku, oj vytočená mimo osu, traktor šejdrem na druhé straně… skutečně nejde o žádné leháro. K tomu je třeba naučit se teorii, údržbu traktoru a hlavně napsat dobře test, aby se, nedej bože, ještě nestalo, že by farmářce sebrali řidičák na auťák.

Po dvou měsících tréninku značně nervózní farmářka vyrazila ke zkoušce. Test dopadl dobře, ač by při reálném pokusu o první pomoc farmářčino řešení nebožáka patrně dodělalo. Jízdy se také vyvíjely dobře, alespoň do chvíle, než zazněl pokyn “zacouvejte za roh”. Bohužel s jiným traktorem, než na jakém se couvání trénovalo. Komisař byl mimořádně laskavý pán, mající pochopení pro couvající blondýnky. Na konci zkoušky se sice nadšeně netvářil, ale po farmářčině ujištění, že v reálu couvat s valníkem opravdu nebude (na což mimochodem odvětil: “no to právě musíte, abyste se to naučila”), pronesl “co mám s Vámi dělat” a oprávnění k řízení skupiny T podepsal.

Farmářka je nyní hrdým držitelem… hmmm… zatím vlastně jen souhlasu, nový řidičák je ve výrobě. Nicméně to jí nebránilo, aby při opětovné pracovní návštěvě Holandska na farmářských dnech výrobce traktorů značky New Holland vyškemrala zapůjčení stroje řady T7 o síle 155 koní a ceně v milionech Kč. Nejenže se jí podařilo krásně vycouvat, ale navíc dostala pochvalu od místních, že řídí opravdu dobře.

A to ještě zdaleka nevěděla, že to není všechno! To nejlepší mělo teprve přijít. Farmářka se již nějakou dobu přátelí se sympaťákem, který pracuje pro New Holland a na akci byl také přítomen. Po jízdě traktorem ukázal na vystavovanou fungl novou luxusní řezačku (pro nezemědělce lze požít i slovo kombajn) a zeptal se, zda jdu do toho. Rozzářený výraz způsobil, že se okamžitě běželo pro klíčky a řezačka, která zde byla skutečně jen na ukázku, se kvůli farmářce nastartovala. Byl to naprosto jedinečný zážitek: 500 koní, velká kola vepředu, zcela jiný pohyb a pocit než u traktoru… a řízení bylo navíc jednodušší! Paráda. Poté, co jsme řezačku zase zaparkovali, už stáli ve frontě další zájemci, ale byli utřeni se slovy, že toto byla mimořádná akce pro zvláštního hosta, řezačka se zamkla a měli smůlu, což farmářku zahřálo u srdce.

Každopádně tím vznikla dobrá platforma na přesvědčení hospodáře Petra, aby farmářce zapůjčil svůj malý New Holland a dovolil jí pomáhat se senem. Prý ale nejprve musím počkat na ten řidičák…

 

Foto: archiv autorky