Götingenská miniprasátka nejsou žádní špunti, v dospělosti mohou mít až 30 kilo, při překrmování však až 70 kilogramů.

Jsou malá, roztomilá , společenská a velmi hravá. Götingenská miniprasátka si v českých domácnostech získávají stále větší popularitu. Jak ale všichni zodpovědní chovatelé vědí, pořídit si zvíře jen proto, že se nám líbí, nebo proto, že chceme mít mazlíčka, jakého jen tak někdo nemá, je dost malá investice do péče o nového člena rodiny.

Miniprasátka si získávají srdce mnoha lidí právě svou roztomilostí. Jestliže ale uvažujete o pořízení tohoto zvláštního mazlíčka, měli byste nejprve vzít v potaz všechny okolnosti chovu prasátka (zdali mu můžete nabídnout vše, co ke spokojenému životu potřebuje), jestli máte dost času se mu věnovat a trpělivosti jej správně vést.

Než si götingenské prasátko pořídíte, měli byste si uvědomit ještě jednu věc: rozhodně to není miláček na pár let jako třeba křeček či morče. Při dobré péči se může dožít až patnácti let.

Při pořizování götingenského miniprasátka si dejte pozor, jestli nekupujete ‘zajíce v pytli’. Rozhodně si ověřte, že prasátko je čistokrevné. Řada chovatelů totiž miniprasátka kříží s vietnamskými, čímž nabourávají fyzické i povahové vlastnosti götingenských prasátek.

 

 

Povaha miniprasátek

Tato zvířátka zpravidla nebývají agresivní, ba právě naopak, jsou velmi přátelská a společenská (samozřejmě ale záleží i na výchově). Jsou také velmi čistotná a stejně jako kočka se naučí chodit se vyprazdňovat na jedno místo. Miniprasátka se dokonce mohou naučit chodit na vodítku jako pejsek, a tak vás mohou doprovázet na procházky, které si brzy zamilují.

Pohyb vysloveně milují. I proto byste jej svému prasátku měli dopřát dostatek. Vhodné jsou nejen procházky, ale i možnost výběhu u domu (zahrada, dvůr a podobně). Pokud se váš mazlíček bude chovat způsobně a naučí se jezdit autem, můžete jej s sebou brát i na delší výlety. V tomto případě byste ale měli zvážit, jestli prasátko neočipovat, pro případ, že by se ztratilo.


Veterinární péče o götingenské prasátko

Potřebují zajistit pravidelnou veterinární péči, především očkování proti běžným prasečím nemocím, jako je červenka (očkovat se musí dvakrát ročně). Nezbytné je pravidelné odčervení. Miniprasátka můžete nechat očkovat i proti vzteklině, povinné to ale není.

Jestliže neuvažujete o chovu, měli byste zvážit kastraci. Například u samiček je to poměrně žádoucí, neboť mohou trpět na různé pohlavní nemoci, kterým kastrací snadno předejdete.

Rozhodnout byste se ale měli co nejdřív. Hlavně u samic se s rostoucím věkem zvyšuje riziko pooperačních komplikací a prodlužuje se doba rekonvalescence. Doporučuje se vykastrovat co nejdříve po dosažení pohlavní dospělosti (kolem půl roku života).

 

Čím prasátko krmit?

Prasátka jsou všežravci, jejich strava by však měla být vegetariánská a ne příliš bohatá na jádroviny, po nichž prasátka rychle nabývají na váze.

Mají ráda trávu (rádi ji budou okusovat ve výběhu nebo ve formě sena), nepohrdnou ani čerstvou zeleninou a ovocem. Střídmě můžete dokrmovat i vhodnými granulemi.

Prasátka běžně mívají hmotnost 20 až 30 kilo, pokud je ale budete překrmovat a nezajistíte dostatek pohybu, může váš mazlíček vyrůst v 70kilového vepře. To není pro toto plemeno vhodné, nadváha škodí zejména páteři.

 

 

Kde miniprasátko bude žít?

Miniprasátka mohou žít v bytě, ale i ve venkovním prostředí. Pokud chcete, aby s vámi byl kamarád doma, musíte mu zajistit pravidelné procházky a dostatek pohybu. Máte-li ale možnost mít prasátko ve venkovním prostředí, pak mu určitě bude lépe ve výběhu s dobrou travičkou a přístřeškem, pod který se schová před sluncem či deštěm.

Venkovní obydlí pro miniprasátko by mělo být tak velké, aby se v něm necítilo stísněné a zároveň si jej v zimě dokázalo vyhřát. Důležité také je, aby bylo obydlí dobře odizolované a s dostatkem sena či slámy, do něhož by se prasátko mohlo zahrabat.

 

Foto: Wikimedia