Příběh vlaštovky, která se díky lidské pomoci vrátila do přírody

Karel Makoň z plzeňské záchranné stanice živočichů se podělil o další nevšední příběh záchrany jednoho tvorečka. Tentokrát šlo o vlaštovku, která nemohla létat a bez lidské pomoci by uhynula. Díky snaze a péči lidí se ale mohla vrátit zpět do přírody.

 

Vše začalo 18. května v České Bříze na Plzni severu. Paní Vlasta Šantorová přivezla poraněnou vlaštovku. Jednalo se o dospělou samičku, kterou pravděpodobně chytila kočka a vytrhla jí několik důležitých letek z pravého křídla. Nemohla létat a za normálních okolností by v přírodě uhynula. Jelikož ji však paní Vlasta našla a dovezla k nám na stanici, bylo mi líto ji utratit a nedat jí další šanci.

Vlaštovky jsou potravní specialistky a loví převážně mouchy kolem dobytka. Udržet vlaštovku při životě do doby, než jí dorostou chybějící letky, je docela obtížné a musí s tím mít člověk nějaké zkušenosti. Zejména, když se musí zvíře neustále krmit a náhražka krmení za něco tak specifického, jako jsou mouchy a masařky, vlastně neexistuje. I přesto všechno jsem byl odhodlán pokusit se vlaštovku zachránit.

 

Čtěte také:
Řidička srazila autem srnu, svůj „hřích“ si chtěla odpracovat v záchranné stanici živočichů

Paní Jana měla špatný pocit z toho, že autem srazila srnu. Do ZSŽ v Plzni zavolala s tím, že by si své „provinění“ chtěla odpracovat.

 

První krůčky k druhé šanci

Paní Zuzana Homutová se o vlaštovku obětavě starala.

Zavolal jsem proto do Prahy kolegyni Zuzaně Homutové, o které jsem věděl, že už jednu handicapovanou vlaštovku doma dva roky chovala. Zuzka neváhala ani vteřinu a řekla, že mám vlaštovku co nejdříve převézt do Prahy.

Netrvalo dlouho a vlaštovka se naučila přijímat potravu samostatně. Z nerezové misky pro papoušky žrala moučné červy sypané vitamínovou směsí. Zakrátko jí začaly postupně dorůstat i vytržené letky. Brzy začala i poletovat, a tak putovala zpět do Plzně, a následně do České Břízy.


Návrat na svobodu

Dne 4. července pak byla okroužkována ornitologickým kroužkem a vypuštěna na místě nálezu. Vypustil jsem ji přímo na návsi u kapličky vedle autobusové zastávky. Letěla naprosto suverénně a zamířila hned do dvora sousedního statku. Jako by to tam znala a věděla, kam se letí podívat.

Měl jsem velkou radost už jen z toho, že všechna ta snaha a práce kolem jedné vlaštovky byla odměněna. Jasně, že není ještě ani zdaleka vyhráno a vlaštovka se musí připravit na dalekou cestu do Afriky, ale i přesto dostala šanci a z naší strany si myslím, že jsme všichni udělali, co jsme mohli.

 

Poděkování

Závěrem děkuji hlavně Zuzaně Homutové, která se o vlaštovku ve svém panelákovém bytě v Praze vzorně a bezplatně starala. Byl to totiž i její příběh a nebýt jí, tak se vlaštovka zpět do volné přírody už nikdy snevrátila.

 

Autor: Karel Makoň
Foto: DES OP (licence: všechna práva vyhrazena)