Řidička srazila autem srnu, svůj „hřích“ si chtěla odpracovat v záchranné stanici živočichů

Dojemný a tak trochu i úsměvný příběh sepsal Karel Makoň ze záchranné stanice živočichů (ZSŽ) v Plzni Doubravce. Nedávno ho kontaktovala paní Jana, která měla špatný pocit z toho, že autem srazila srnu. Do ZSŽ zavolala s tím, že by si své „provinění“ chtěla odpracovat.

 

„Nevšední, ale velice příjemný telefonický hovor jsem měl po dlouhé době začátkem minulého týdne. V pondělí odpoledne mi zavolala paní Jana z Doubravky s tím, že by si chtěla u nás na stanici odpracovat svůj nepříjemný zážitek, který se jí stále vrací a tíží její svědomí,“ uvedl Karel Makoň ve svém e-mailu a popsal, jak zhruba hovor probíhal.

 

Čtěte také:
Vyčerpanou srnu, uvězněnou v blátě rybníka, zachránila kolemjdoucí (aktualizováno 28. 1.)

Další neuvěřitelný příběh lidské obětavosti a pomoci zvířeti se odehrál v Přehýšově na Plzeňsku. Ve zdejším rybníce uvízla srna v blátě a patrně…

 

Řidička: „Nemohu se zbavit pocitu, že jsem zabila zvíře.“

Paní Jana: „Jela jsem po silnici vedoucí od Rokycanské, směrem do Červeného Hrádku (ulice K Fořtovně), když z příkopu přímo před mé auto skočila dospělá srna. Nejela jsem rychle, ba naopak, ale srážce se zvířetem jsem už nezabránila. Bylo to všechno strašně rychlé a otázka několika vteřin, i přesto si ještě dnes úplně přesně pamatuji, jak to zvíře stojí před autem a tu tupou ránu od nárazu… Hrozné! A ty setiny vteřiny, kdy se vám všechno jako v nějakém filmu zastaví, vidíte ty velké vytřeštěné oči zvířete a bác. Stála jsem na místě, srna se s žalostným bekotem ze silnice zvedla a odbelhala do lesa. Okamžitě jsem volala dopravní policii. Hlídka přijela téměř okamžitě, ale ani s policistou se nám poraněné zvíře najít nepodařilo. Auto mám pojištěné a čert ho vem, plechy jsou už opravené, ale toho pocitu, že jsem ublížila a asi i zabila tak velké zvíře, se jen tak zbavit nemohu. Ráda bych Vám tedy teď bezplatně něco pomohla, abych alespoň trochu odčinila to, co jsem udělala.“


Paní Jana při práci

Karel Makoň hovor s paní Janou popsal s lehkou nadsázkou, nezastíral však, že ho její prosba o takovouto formu odpustku potěšila. Nabídl jí, že může ve stanici shrabat posečenou trávu. Paní Jana s povděkem přijala a v domluvenou dobu skutečně do ZSŽ dorazila. Prací, kterou na posečené louce vykonala, nepomohla jen svému svědomí, ale i pracovníkům ZSŽ, kteří ušetřený čas mohli věnovat péči o své zvířecí pacienty.

„Je fajn vědět, že ne všem je všechno úplně jedno, a že se najdou i tací, kteří se nad tím, co se jim přihodilo, zamyslí. Krásné, a paní Jana se tímto stala takovou mou hrdinkou,“ dodal Karel Makoň.

 

Foto: Marek Szczepanek, Wikimedia (některá práva vyhrazena), Karel Makoň, DES OP (všechna práva vyhrazena)

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *