S Radkou Fléglovou o tom, že slepice z velkochovu nejsou jen stroj na vejce

Radka Fléglová – matka tří dětí, majitelka dvou psů, dvou koček a jednoho koně. Pracuje v brněnském knihkupectví a také na ranči svých známých, kde pořádá akce pro děti, tábory a různé jiné aktivity. Dělá ji šťastnou vést děti k lásce ke zvířatům a přírodě. Nedávno se zapojila do projektu záchrany slepic z velkochovu.

 

Kde jste se doslechla o možnosti „adopce“ slepic?
O možnosti si vzít slepičku, která byla určena ve svých 16 měsících života na jatka, jsem se dozvěděla na stránkách FB. Sdílela jsem příspěvek -slepice v nouzi, kde jsem se dočetla o projektu Petra Dobrého. Tento projekt je založen na umísťování slepic z velkochovu do domácího prostředí. Vzala jsem to jako osobní výzvu.  Chci se přímo podílet na tom, aby časem zanikly megalomanské velkochovy – koncentráky pro hospodářská zvířata. Chci, aby moje děti cítily vlastní odpovědnost. A má to smysl – zájem je veliký.

 

Kolik jste jich zachránila?
Zachránila jsem jen 5 slepiček. Bohužel nemám víc místa pro větší skupinku.

 

Jak se jim u Vás daří?
Slepičkám se daří dobře, Už nejsou tak bledé a jsou velmi zvědavé. Slepičky jsou skoro bez peří, a proto mají přitápěný kurník. Vypadají opravdu zuboženě a to pochází od chovatele, který je má ještě v dobrém stavu. Bývají na tom mnohem hůř. Je velmi smutné vidět na vlastní oči vidět, jak člověk zneužívá živé tvory.  Nemám nic proti chovu hospodářských zvířat, naopak, ale takový způsob je odsouzeníhodný. Člověku chybí lidskost a soucit, který se vnímá jako slabost, což je absurdní.

 

Čtěte také:
Pomozte i vy zlepšit život slepicím z klecových velkochovů!

Je slepice něco míň než pes nebo kočka? A musí kvůli takovému postoji lidí protrpět život zavřená v neprostorné kleci a být využívaná jako stroj na vejce?

 

Připojte se k našim fanouškům na Facebooku!

Mějte přehled o aktuálních článcích, prohlížejte krásné fotografie, vtipná videa a zajímavosti z organizací na ochranu zvířat!

 

Mají vaše nové kokodačky jména?
Pojmenované zatím nejsou, jména dostanou, až ukážou, čím se od sebe liší. Zatím jsou to prostě holky.

 

Čím je krmíte?
Slepičky mají opravdu pestrý jídelníček. Granule, obilí, ovesné vločky, strouhanou mrkev, dýni, rýži, zbytky dobrot z kuchyně. Určitě se velmi těší na trávu.

 

Jak se o ně staráte?
Když dorazily domů, byly odčerveny a zatím jsou v karanténě. Moje dcery chovají hedvábničky  a kočinku kadeřavou – více méně jako domácí mazlíky. Tyhle slepičky jsou velmi krotké, hodné a mazlivé. Jejich zvláštností je, že jejich peří je prachové, skoro jako srst angorských králíků, mají pět prstů, místo obvyklých tří a modře zbarvenou kůži. Jejich hlavní předností je ale právě krotká povaha. Nechtěla jsem, aby nám naše nové slepičí kamarádky něčím nakazily ty nové. Pro to jsem musela risknout, že odčervení by některá z nich zdravotně nezvládla. Jedna slepička to sice zvládala o něco hůř, ale dostala přírodní lék na očistu střev od toxinů, vitamín C a jídlo zalité bylinkovým čajem. Už je čiperná.
O slepičky se staráme společně, ale většinou já. Vždycky jsem si přála mít statek a spoustu zvířat, jsem tak vychovaná, ale jak to bývá, mám malý domek. Svému snu jsem se alespoň přiblížila chovem slepiček a koně. Takže se cítím velmi šťastně, když ráno chystám svojí drůbeži a dohlížím, aby šli včas spát, kontroluju, jak se jim daří zdravotně.

 

Jak se vede slepicím ve velkochovech? Mohla byste nám zběžně popsat, jaký je život slepic z velkochovu, z jakého utrpení jste je vlastně zachránila?
Slepičí život je velmi nedůstojný, jsou to stroje na vajíčka a maso. Dobře může být její určení takové, ale aby člověk ušetřil a produkoval a produkoval stále víc, zaplatí za to slepice. Zastřihují se jim zobáčky, aby si nemohly tolik ubližovat. Zobák je stejně citlivý jako třeba jazyk, prst. Jejich trauma je obrovské, v přeplněných halách, klecích s umělým světlem, které se svítí a zhasíná tak, aby víc nesli a ne tak, aby si odpočinuly. Tma je důležitá pro tvorbu dopaminu v mozku a při jeho nedostatku jakýkoliv tvor trpí úzkostmi a depresemi. Slepice umírají každý den po několika kusech. Viděla jsem takový klecový chov, je to otřesné.  Nesmíme být lhostejní. Prostě nesmíme.  Nevěřím, že člověk má právo na to, aby se takhle choval!

 

Co vás slepice naučily nového?
Co mě slepice naučily? Vstávat dřív, mít za snahu odměnu v podobě vejce. Slepice jsou velmi zajímavá zvířata, komunikují spolu dost pestrým jazykem. Jsou zvědavé, mazlivé, statečné, drží spolu, chrání jedna druhou, umí si říct, co chtějí. Slepice není hloupá, hloupý je ten, kdo si to myslí.

 

Jak si můžeme takovou slepičku sehnat my?
Kdo by chtěl slepičku z velkochovu, může se obrátit na neziskovou organizaci – Slepice v nouzi. Vyplní dotazník a může se konkrétně domlouvat s panem Petrem Dobrým. Není to těžké získat takovou slepičku a věřte, mám každý den pět vajíček.  Já je nechám dožít, za to všechno co si vytrpěly, u nás doma. Zaslouží si to.

 

Máte nějakou veselou historku s vašimi slepicemi? 
Veselá historka? Když ty naše holky vyšly poprvé na dvůr k plnému žlabu jídla, samozřejmě se přišly podívat i naše kočky. Slepičky jim daly jasně najevo, komu ta miska patří. A jinak je s nimi tak celkově veselo…Dcery hedvábničkám ostříhaly chocholku, jednomu udělali culíky, nosí je pod županem a na dece s nimi pořádají čajíčky. Barbíny leží v bedně, hlavní slovo u nás mají slepičky.

 

Hedvábničky máte doma nebo v kurníku?
Hedvábničky jsou přes den venku na zahrádce a přes noc u nás doma. Mají vyhraněný prostor, ve kterém pouze spí. Je to velmi snadně udržovatelné. Pod sebou mají papíry, které ráno prostě posbírám, setřu lino, položím nové papíry a vrátím jim jejich spací bedýnku s hřadýlkem a je to. Ráno s námi vstávají, když odcházíme do práce. Dostanou ven misku se snídaní a jdou na zahrádku. Je roztomilé, když je vidím stát u dveří seřazené jít na kutě. Kohoutci si svoje slepičky pečlivě hlídají, jak jedna chybí, začnou ji hledat a svolávat k sobě. Je to prostě rodina a každý v ní má svou roli.

 

Čtěte také:
Z lásky k přírodě vznikl rodinný podnik – ZelenáDomácnost.com

Možná namítnete, že podnikání a ekologické myšlení jdou proti sobě. My vám ale na příkladu rodiny, která provozuje internetový obchod ZelenáDomacnost.com, ukážeme, že to jde.

 

Ty vaše slepičí holky jsou tedy z Brna? Kolik úsilí vás to stálo si je obstarat a co jste musela pro to udělat, bylo to snadné?
Naše holky jsou od chovatele od Brna. Pan Petr Dobrý, ho hodnotil jako jednoho z těch poctivějších. Pořízení slepiček bylo velmi jednoduché. Domluva s panem Petrem byla velmi snadná. Komunikovali jsme přes email a telefonicky. Je to příjemný člověk, který své příjmení – Dobrý, nosí právem.
Nadace Slepice v nouzi má velmi dobře zorganizované tzv. „umisťovací akce“. Předání proběhlo na předem určeném místě – symbolicky u MC Donalds. Podepsaly jsme smlouvu a odvezly jsme holky domů. Byly vyděšené, ale po vytažení z bedny jsme je nechaly v klidu se rozkoukat, bez našeho kontaktu, aby zjistily, že jim nic nehrozí. Za chvíli je přemohla slepičí zvědavost a nakukovaly, co je kde nového, popřípadě dobrého. Udělaly mi radost, protože se brzy pustily do připraveného pohoštění. A když vstoupily na dvorek, vypadaly s těmi vytaženými krky spíš jak minipštrosové. Poprvé viděly oblohu, hlínu, kytky… Dnes dokonce našly mraveniště. To bylo pro ně velmi zajímavé. Pustily se do práce kolektivně a s nadšením.

 

Vím, že jste zachránila i koně, který měl jít na jatka. Jak se to vše událo?
Je to kobylka a opravdu měla jít původně na jatka. Je starší a o takové koně není už velký zájem. Když jsem se o tom dozvěděla, ani jsem moc dlouho nepřemýšlela, byla krásná, já jsem na koních jezdila v dětství, koně jsem si vždycky přála, tak proč si nevzít zrovna ji, když potřebovala zrovna tahle kobylka nový domov. Manžel mne podpořil v mém rozhodnutí, protože mne rád dělá šťastnou… Kůň je velmi spravedlivé zvíře. Okamžitě Vám ukáže, co máte v sobě. Je to nabídnutá ruka z jeho strany, pojď a ukaž, jak na tom jsi, věříš si, máš v sobě vztek, strach…? Na to všechno vám kůň odpoví a Vy potom můžete posunout sám sebe, stát se lepším, protože kůň je s člověkem rád, ale nepřijde, pokud v sobě neodstraníme to, co této komunikaci brání, a to je lidské EGO. Zbavit se lidského ega je pro člověka velmi prospěšné a to nás pak dělá lepším pro nás samých. To a ještě mnohem víc, nám kůň nabízí, a proto mají tak velkou hodnotu, Kterou bych chtěla dětem nabídnout. Viděla jsem tolik zlomových situací právě s dětmi, kdy se nejdřív báli, nebo se chovali pod vlastními emocemi, a jakmile je kůň opravil, okamžitě se stali velmi dobrými partnery. Děti potřebují hranice a kůň nám je nabízí. I mou duši koně léčí.

 

Radko, jaké máte na svém ranči plány do budoucna?
Momentálně máme zimní pauzu, ale od jara začínáme. Už se moc těším. Mám pár vizí, které bych chtěla uskutečnit, ale potřebovala bych víc času. Líbilo by se mi navázat spolupráci se školou, otevřít pěstitelsko-chovatelský a ekologicky zaměřený spolek dětí, kde by si děti pěstovaly vlastní plodiny, šetrným způsobem k přírodě, sbíraly byliny a vyráběly si vlastní léčivé mlsání. Těch aktivit mám vymyšlených spousty, ale jak říkám, málo času pro realizaci. Pořádaly jsme tematické dny se zaměřením na ruční práce, noční čtení, poznávání stromů, květin brouků. Podařilo se nám uspořádat koláčový festival. Co se týče aktivit s koňmi, ráda bych měla skupinku dětí, které by si mohly vyzkoušet, jaké to je mluvit s koněm. Hlavně dělám věci, které mne baví, žiji podle vlastních rozhodnutí a to učím i děti. Ať si to každý hodnotí podle sebe. Můj život patří jen mně a dětem. Věřím, že tento odkaz si moje děti vezmou jako věno.

 

Hodně lidí, kteří soucítí se zvířaty, jsou vegeteriáni… Vy také? Jaký máte k tomuto tématu postoj?
Vegetariánství a veganství je mi sympatické a podporuji to. Recepty veganské kuchyně jsou opravdu velmi dobré a lehké. Nikdy bych nevěřila, že dokážu vymýšlet zajímavé recepty bez masa. Já nejsem ani vegetarián, ani vegan, ale nekupuju ani hovězí ani vepřové, ani uzeniny a moc ráda bych našla dodavatele masa od drobných chovatelů. Maso jíme střídmě, stejně jako naši předci, a mému zdraví a psychice to prospívá. Jsem ráda, že doba tomu přeje a vychází spousty kuchařek na zdravé zeleninové recepty, které ráda zkouším. Nemyslím si, že každý by měl být vegetarián, úplně stačí spotřebu masa omezit a uleví se jak našemu tělu, tak naší planetě – a o to víc i našim zvířecím obětem.

 

Radko, jste šťastná žena a úžasný člověk! Držíme palce vašim krásným vizím, které patří dětem a zvířatům.
Více informací o projektu záchrany slepic z velkochovu: http://www.slepicevnouzi.czwww.slepicevnouzi.cz.

Autor: Kamila Urbanová
Foto: Radka Fléglová (všechna práva vyhrazena)


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *