Postvakcinační sarkom koček, aneb očkovat, či neočkovat?

Očkování hraje důležitou a nezastupitelnou roli v prevenci závažných infekčních onemocnění lidí i zvířat. Preventivní vakcinace je běžným způsobem ochrany zdraví koček i jejich majitelů, ovšem organismus těchto šelmiček má jistá specifika, kvůli kterým je zapotřebí při výběru a aplikaci vakcíny postupovat s větší obezřetností, než je tomu u psů.

 

Málo známou, nicméně velmi závažnou a život ohrožující komplikaci představuje postvakcinační sarkom koček. Jedná se o zhoubné nádorové bujení, iniciované vpichem vakcíny, vzácně i jiné injekce. Takto extrémní reakce na vpich jehly a injikování cizorodé látky do organismu byla pozorována pouze u koček. Psů nebo lidí se tedy toto riziko netýká.
Sarkom je nádor měkkých tkání (svalů a podkoží), vyznačující se sice nízkou mírou metastázování, pouze 15-20 %, ovšem o to vyšší lokální agresivitou a velmi intenzivním růstem.
I po radikální chirurgické léčbě se často vrací a navzdory pokrokům v medicíně je střední doba přežití něco málo přes jeden rok.

 

Čtěte také:
Co všechno vyřešíte kastrací svého mazlíčka

Spousta lidí je stále přesvědčena, že je to velký zásah do života zvířete a s kastrací nesouhlasí. Ano, jedná se o operaci a je potřeba mít zvíře několik dní poté pod dohledem…

 

Připojte se k našim fanouškům na Facebooku!

Mějte přehled o aktuálních článcích, prohlížejte krásné fotografie, vtipná videa a zajímavosti z organizací na ochranu zvířat!

 

Kdo je nejvíc ohrožen?

Nejčastěji bývá postvakcinační sarkom diagnostikován u starších koček – typický pacient je opakovaně očkovaná kočka či kocour, ve věku 6-9 let. S počtem vakcinací roste riziko vzniku postvakcinačního sarkomu. V literatuře se nejčastěji uvádí incidence (počet případů vztažený k určité jednotce) 1/1000 vakcinací. Toto číslo se zdá být extrémně nízké, ovšem je třeba si uvědomit, že riziko roste s každým očkováním, tedy riziko pro konkrétní kočku je třeba násobit počtem absolvovaných vakcinací, který samozřejmě roste s věkem.

V nedávné době se zdálo, že zvýšené riziko rozvoje nádorového bujení přinášejí vakcíny s adjuvans, tedy vzteklina a FeLV („kočičí leukemie“). Nově provedené studie však tuto závislost nepotvrdily. Ve veterinární praxi však pro jistotu platí zvýšená opatrnost a speciální doporučení pro aplikaci adjuvantních vakcín.

 

Co je adjuvans?
Termínem adjuvans označujeme látku, která bývá přidávána k vakcíně, protože zesiluje imunitní reakci očkovaného organismu na podaný antigen. Mechanismus účinku není přesně objasněn, ve hře je několik vzájemně se doplňujících teorií, nejčastěji se setkáváme s tou, která hovoří o lokálním zánětu, který „láká“ buňky imunitního systému k místu aplikace vakcíny a tím zesílí účinek očkování. Další teorie jsou složitější, tedy pouze zjednodušeně: Adjuvans spouští fyzikální a biochemické mechanismy, které například zpomalují uvolňování antigenu z vakcíny, nebo usnadňují jeho zpracování, respektive navázání buňkami imunitního systému.
Nejčastěji používanou adjuvantní látkou jsou různé druhy hlinitých solí, případně parafínový olej.

Očkovat, nebo neočkovat?

V České republice není pro kočky povinné žádné očkování. Pokud tedy svou kočku neočkujete, neporušujete zákon. Je však třeba mít na paměti, že v případě poranění člověka kočkou mohou nastat potíže, není-li kočka očkovaná proti vzteklině. Vzhledem k tomu, že v současné době má ČR status země vztekliny prosté, půjde pravděpodobně jen o několikadenní sledování kočky veterinárním lékařem.

V otázce, zda a proti čemu kočku či kocourka očkovat, záleží na několika faktorech. Prvním a zásadním je, zda se jedná pouze o domácího „mazlíka“, nebo výstavního a chovného šampiona. Pro účast na výstavách totiž platí povinné vakcinace, stejně jako pro chovná zvířata. Tomuto povinnému očkování se nelze vyhnout a jakékoliv dilema tím tedy odpadá. Na povinnou vakcinaci můžete také narazit, pokud se s kočičkou vypravíte za hranice.

Druhou otázkou, kterou je třeba si zodpovědět, je, zda má kočka reálnou šanci nakazit se danou chorobou. Jako příklad – v našich podmínkách je šance, že čistě bytová kočka dostane vzteklinu, takřka nulová. Jinak řečeno – pravděpodobnost, že neočkovaná kočka onemocní, je menší, než že očkování vyvolá nádorové bujení. Očkování tak má větší riziko než přínos.

Jedinou (teoretickou) možností přenosu vztekliny na bytovou kočku je kousnutí netopýrem například na balkoně, což je, prakticky viděno, takřka v rovině konspirační teorie. Vzteklina netopýrů má sice svá specifika, nicméně poslední zjištěný případ na našem území byl v roce 2006. Navíc je mnoho jiných důvodů, proč nenechávat kočku na balkoně bez dozoru.

Pokud kočka chodí ven, je riziko o poznání reálnější a je na důkladném zvážení majitele, zda bude spoléhat na příznivou nákazovou situaci, nebo, zejména v příhraničních oblastech či v rodině s malými dětmi, nic nenechá náhodě a kočku raději zavakcinuje.

Ostatní onemocnění, proti kterým se vakcinuje, nejsou přenosná na člověka, za to je u většiny z nich možný i nepřímý přenos, například z infikovaného zbytku trusu na lidských botách (např. panleukopenie koček), proto je opatrnost na místě i v případě bytových koček.

Dále je třeba vzít v úvahu stupeň závažnosti onemocnění či pravděpodobnost vážného až fatálního průběhu. Všechna tato rizika je třeba probrat s veterinárním lékařem, kterému důvěřujete.

Například u dermatofytozy (kožní onemocnění) bude vakcinace určitě doporučena dlouhosrsté angoře, která chodívá občas na zahradu, ovšem pravděpodobně nebude potřeba pro hladkosrstou habešanku, která nevykročí z městského bytu.

 

Jak očkovat

Pokud nepotřebujeme vyhovět konkrétním předpisům a regulím (výstavy atd.), je pravdou, že kočičí imunitní systém má dlouhou paměť a každoroční revakcinace nebývá potřeba.

WSAVA (World small animal veterinary association) doporučuje prodloužit intervaly mezi očkováním v závislosti na míře rizika na 1-5 let.

Ideální je ve spolupráci s veterinářem vytipovat nemoci, které kočku mohou reálně ohrozit (podle otázek výše) a domluvit vakcinační schéma podle zdravotního stavu a kondice konkrétního jedince. Starší a staré kočky, které za sebou mají alespoň tři kompletní vakcinace a nemají zvýšené riziko infekce, se často nemusejí revakcinovat vůbec.

 

Autor: Ing. Šárka Lavičková
Foto: Wikimedia (některá práva vyhrazena)


2 komentářů k “Postvakcinační sarkom koček, aneb očkovat, či neočkovat?

  1. Miroslava Richterová
    14.1.2017 at 9.50

    Naše 16letá perská činčila půjde na operaci třetího postvakcinačního Fibrosarkomu. Doporučujete prosím tuto operaci, nebo ji máme nechat dožít bez ní? Je aktivní, dobře žere, lítá po bytě jako tryskomyš. Jak dlouhá je možnost dožití? Nebude mít bolesti? Děkuji předem za informace.

    • Vlaštovka.info
      14.1.2017 at 12.27

      Vážená paní Richterová, bohužel nemáme k dispozici názor odborníka, takže Vám nemůžeme odpovědět. Zkuste se s dotazem obrátit na veterináře. Hodně dalších šťastných chvil s kočičkou přeje Vlaštovka.info!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *