Fany: Toulání po Dánsku

Poslední červencový víkend byla farmářka vyslána do Dánska. Samozřejmě pracovně. Ale protože tentokrát neměla tolik pracovních povinností a navíc cestovala autem, měla možnost objevovat krásy této země.

 

Cesta z Prahy do Brande ve středním Dánsku činila téměř 1000 km. Farmářka jezdí i v době navigací a GPS podle tištěné mapy, nechce totiž ztratit orientační smysl. Což samozřejmě znamená, že se občas ztratí. Cesty v Dánsku jsou ale opravdu perfektně značené. První den se farmářka vydala na západní pobřeží (červená trasa). Druhý den pak na pobřeží východní (modrá trasa).

 

 

Ještě dříve, než jsem se vydala obdivovat krásy přírody, udělala jsem si výlet do Legolandu. Sice jsem měla jen čtyři hodiny čas, takže jsem rozsáhlý park zdaleka nestihla zažít celý, ale kdy má člověk tu možnost… a bylo to jen 30 km od Brande. Paráda, skvělé atrakce (miluju horské dráhy) a co teprve Legotown! Na to by člověk potřeboval celý den, aby si vše do detailů prohlédl. Abych se příliš nevzdálila tématu přírody, zveřejňuji lego zvěřinec (konkrétně lamu – opravdu plivala) a lego farmu s Holštýnským skotem a větrným mlýnem.

Neodpustím si ale jednu vsuvku z jiné dimenze. Snad se mezi čtenáři najde fanoušek Star Wars.

V sobotu v 7:30 jsem sedla do auta a jela do přístavního města Esbjerg. V devět zde bylo jako po vymření, navíc drobně pršelo. Prošla jsem si centrum města, rychle zkoukla přístav a vydala se k moři, krásnou cestu mezi lesy a vřesovišti. Na Dánsku je dobré, že se skoro všude dá dojet autem (nebo na kole). Dojela jsem až na rozlehlou pláž Henne, kde jsem se brouzdala příjemně chladivým bílým pískem, a ovíval mne lehký teplý vánek. Bohužel jsem neměla čas na koupání.

Cestou zpět jsem zamířila směrem na Skjern, malé městečko obklopené mokřadem, kde se  mi podařilo zachytit i něco z techniky.

Pak už nezbývalo než vrátit se do Brande a strávit odpoledne prací. Na návštěvu farem či stájí (koně byli všude okolo) nezbýval čas. Pořídila jsem si alespoň obrázek spokojeně se pasoucího dobytka.

Druhý den jsem měla výlet spojený s cestou domů, alespoň co se směru týče. Z Brande jsem se vydala do Jellingu, města vedeného coby památka UNESCO. Náhlá bouřka a přívalový déšť mne donutily strávit půl hodiny na místním WC (čistém a voňavém, na rozdíl od toho, co máme v práci). V Jellingu se nacházejí dva runové kameny z 10. století a dvě velké mohyly.

Mně se však nejvíce líbil místní hřbitov. Opravdu malebné místo, kde by se mi velmi líbilo spočinout.

Z Jellingu jsem zamířila do města Vejle a pak podél vejlského fjordu na vyhlídku Munkebjerg a do městečka Bjerning, kde se otevřel opravdu krásný pohled na zátoku.

Odtud jsem v deštivém počasí pokračovala v jízdě do přístavního města Fredericia. Naštěstí krátce nato vyšlo sluníčko, nic tedy nebránilo hodinové procházce přes centrum města a pak podél pobřeží až k přístavu.

Cestou zpět k autu jsem se zastavila v obchodě, utratit zbylé dánské koruny za dobrůtky na zpáteční cestu. Dánsko je pro nás skutečně velmi drahá země. Velmi průměrný hotel v zemědělské oblasti stál tolik, co čtyřhvězdičkový hotel v secesní budově v centru Prahy. Návštěva restaurace byla nad mé poměry, omezila jsem se tedy na typické dánské pochutiny jako lékořice (tu mohu konzumovat po kilech), koprové brambůrky, rybí závitky a něco na způsob našich indiánků (takové sladké špičky), jednou denně doplňované zmrzlinou, kterou Dánové mají skutečně dobrou.

No a víkend byl u konce, nezbývalo než vyrazit přes Německo zpět do Prahy. Dlouhá cesta v nedělní podvečer ubývala rychle, neboť řídit na německých dálnicích je věc povětšinou příjemná. Domů jsem dovezla jenom indiánky a pro mamku dánské kokosky… a při psaní článku mi strašně vyhládlo. Hawk, jdu na ně.

Foto: archiv autorky


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *