Husí puberta

Jsou zvědavé, nenechavé a mutujou. Většinu dne stráví péčí o svůj zevnějšek – koupou se a pak si dlouhé hodiny rovnají peří. Nezapomínají ani na trénink křídel – teď už jsou to opravdu křídla, žádná zakrslá mávátka, jimiž mě vždycky rozesmály.

 

I husy mutují

Možná jste se v úvodu zarazili nad mou poznámkou, že husy mutují. Ano, i husy mutují – z ‚dětského‘ pípání se jejich hlasy mění na charakteristické hrdelní gaga a mnohdy to působí velmi komicky. V období chladného počasí to skoro vypadalo, že se nám nachladily. Netýká se to ale všech.

Mazlík (ten prostřední) si i přes svou velikost zatím ponechává svůj eunuchovsky vysoký hlas, takže jsme na vážkách, jak to s tím jeho pohlavím vlastně je. Zato drobeček, dosud nejmenší z hejna, už mutuje, i když mu hlas ještě občas přeskočí. A Obřík, ten už je za vodou. Je to hotová dospělá husa – tedy vlastně houser. Určitě.

 

 

Proměna husí osobnosti

Proměnou ale procházejí i po osobnostní stránce. Zatímco Drobeček se vždycky projevoval spíš jako plachouš, dnes je z něj suverén, který mi vždycky běží první naproti. Říkám mu taky Malý šéf, protože si v hejnu buduje dominantní postavení.

Nedávno jsem je sledovala, jak se „dohadovali“ u kbelíku s vodou. Drobeček si kýbl majetnicky přivlastnil, chodil kolem něj, potápěl hlavu do vody a stříkal ji všude okolo. Počínal si sice jako hloupé house, když se snažil do kýble, který je mu po volátko, vlézt, ale jakmile se přiblížil Mazlík nebo Obřík, proměnil se v šéfa a razantně jim dal najevo, že kbelík je jeho a dělit se o něj nehodlá.

Došlo tak k nebývalé rozmíšce – husy jedna na druhou natahovaly krky (to je podobné, jako když proti sobě lidi při hádce začnou píchat ukazováčky) a jedna druhou se snažila „ubít“ argumenty typu „gagagagaga!“. Dospělo to tak daleko, že už jedna ze znepřátelených stran začala vypínat prsa a roztahovat křídla, ale naštěstí druhá uznala, že moudřejší ustoupí.

Dominantní vystupování bych přitom čekala spíš od Obříka. Ten ale působí jen jako příležitostná ochranka před Benjim. Dřív před ním utíkal, ale teď už se mu neohroženě postaví a syčí na něj jako papiňák. Pes na něj nedávno zůstal konsternovaně zírat, když se postavil mezi něj a Mazlíka a ďobnul ho do čenichu. Holt nejlepší obrana je útok.

 

Foto: archiv autorky


2 komentářů k “Husí puberta

  1. 7.7.2014 at 17.04

    Jejda, nechca jsem se dostala až na husáky a na tebe. Zatím jsem neměla povědomí, o čem Anna píše. Zajímavě píšeš z faremního života. Zatím jsem skoukla jen tento článek, ale budu nakukovat i dál. Díky za pěkný článek. Posílám ti pozdrav z Vysočiny od Kitty

  2. Fany
    24.7.2014 at 15.07

    Poslední odstavec jako by se odehrával u nás na statku. Dříve malý přítulný houser pomořanský, kterého jsem drbávala po hlavičce, se do roka a do dne proměnil v desetikilového agresora, klovajícího každého, kdo mu nevysvětlí, kdo je ve chlívě pánem. Bohužel jsem musela použít metodu násilí, ale dnes mi stačí na housera houknout, a už se klidí do kšá. Bohužel ve chvíli, kdy pochopil, že do mne si neklovne, začal klovat do mého psa. Krejza není žádný bojovník, housera se bojí tak, že kolem něj sama neprojde. Vždycky ho musím ořvat a pes mi mezitím proběhne za zády. Hold není to obranář.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *