Fany: 1. 8. 2013: Uštvaná farmářka se vrací

Ano, čtete dobře. Velmi se omlouvám za čtvrtletní neschopenku, ale vyvalilo se na mne toho tolik, že jsem pod tou hromadou málem duši vypustila. Už jsem si i říkala, že bude nejlepší, když Zápisník farmářky navždy zmizí z virtuálního světa. Ale pak jsem řekla „NE“. Bude to sice dřina, ale správný farmář z pole neutíká.

Od mého posledního příspěvku jsem:A) Hodně pracovala a cestovala do zahraničí, bohužel nejen na úkor psaní, ale i farmaření. Když třikrát měsíčně balíte kufr, tak jste rádi, že stíháte alespoň běžné povinnosti. Do toho nám odešel jeden kolega a nový nastoupí až na podzim, takže jsem přes léto vyfasovala několik pěkných úkolů navíc.

B) Kromě práce jsem v květnu vyfasovala i o koníka navíc. Panička odcestovala na čtyři týdny do Jižní Ameriky a hledala ošetřovatele. Bohužel se jedná o starší, neustále nemocnou kobylu, na které jsem během měsíce stihla vyléčit tržnou zhnisanou ránu, neustále léčila podlomy, sem tam nějakou tu odřeninu a těsně před návratem majitelky jsem kobyle začala píchat injekce s antibiotiky na akutní lymfatitidu… Domů jsem celý květen jezdila po deváté večer a celkem slušně odrovnaná.

C) V červnu se konečně dalo pořádně sekat, takže hospodář Petr z traktoru víceméně nevylézal, hospodářka Bohunka za něj obstarávala krmení zvířat a já za ni údržbu chléva, pokud to jen trochu šlo. Taky bylo potřeba obstarávat vlastní zahradu. I nadále jsem se vracela k domácímu krbu po deváté večer, zpravidla úplně hotová.

 

 

No a máme tu červenec. Plánovaná týdenní dovolená v cizině se nekonala, místo ní jsem se jela na víkend rekreovat do českých lázní. Po sobotním nicnedělání jsem v neděli nemohla vstát z postele. Záda mne bolela jako nikdy a lezla jsem hůř než většina důchodců. Hold je vidět, že když jeden den vysadím, tak se z toho pak nemohu vzpamatovat. V pondělí jsem se tudíž nadšeně hrnula k lopatě se slovy „musím se dát zase do pořádku“.A do pořádku i nadále občas dávám stále nějak porouchanou kobylu, které jsem se od května už úplně nezbavila, neboť na ranči bohužel není nikdo, kdo by byl schopný nohu byť jen namazat. K tomu jsme dávali do pořádku jeden rozbitý nos (to když Kora strčila hlavu, kam neměla), jednoho kulhavého psa (z čeho to Krejza měla, nevím), jedno rozbité sedlo (Gitino, na kterém já naštěstí nejezdím) a jednu oteklou nohu (Márinka asi někde špatně šlápla).

Ještě mi zbývá dát do pořádku Zápisník farmářky. No, když jsem konečně byla schopná minulý týden v reálu namazat sedla, která jsem tlučhubařením mazala tak dva měsíce, tak snad budu taky schopná občas naškrabat nějaký ten článek.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *