Fany: 1. 3. 2013: Poslední záchvěv zimy

O víkendu nás zasypaly přívaly sněhu. Zajásala jsem, neboť na sněhu se s bosými (nekovanými) koňmi jezdí úplně nejlíp – měkko, dá se hodně běhat, navíc jim to neklouže. Co ale klouzalo fest, byla nájezdová rampa na valník s hnojem na ranči, kam chodím v sobotu dopoledne brigádničit. Zlatý statek, kde hnůj odvážíme na hromadu za chlévem. Sice většinu roku čvachtáme v močůvce, ale to farmáře neodradí.

A sníh padal a padal a padal… takže jsem se v sobotu nemohla dostat z ranče. Bohužel nemám ani náhon na čtyři kola, ani řetězy, takže mi autíčko pěkně prokluzovalo a musela jsem poprosit o vyprošťovací asistenci. K večeru naštěstí přestalo sněžit, i uléhala jsem o půlnoci s pocitem, že v neděli už to bude dobré. Chyba lávky!

Přes noc napadlo dalších třicet čísel sněhu. I říkala jsem si, zda se vůbec dostanu na hlavní silnici. Bydlím totiž na okraji města, v poněkud uzavřenější vilkové čtvrti, kterou samozřejmě protahují až jako poslední.  Odházela jsem kus cesty před garáží, lehká noha, plyn a jedeme. Bohužel je zde malý, zato ale prudký kopeček. Věděla jsem, že ho musím vyjet na jeden zátah, hlavně nezastavovat. Autíčko v pohodě dojelo do poloviny kopce a … dost. Zůstalo stát a odmítalo se pohnout jak dopředu, tak dozadu. Co teď? Naštěstí šel kolem náhodný kolemjdoucí, ochotný pomoci s vyprošťováním vozu. Půl hodiny nám trvalo, než jsme byli schopni s autem zacouvat 100 metrů zpět ke garáži. Zaparkovala jsem a šla zapnout počítač, abych zjistila, jak se na statek dostanu autobusem.

Hmmm, do  Mukařova mi to jede za půl hodiny. Z Mukařova je to 5 kilometrů po hlavní, to bych mohla někoho ze známých v okolních vesnicích poprosit, ať mne odveze. Podařilo se a kolem desáté už jsem byla na statku. Zpátky mi autobus jel ve čtvrt na šest, ale i zde se na mne usmálo štěstí a byl mi nabídnut odvoz autem až domů, stačilo pouze popojet do nedaleké vesnice. Doufám, že od cestování hromadnou dopravou mám na dlouho pokoj.

 

 

Nenadchlo mne ani poměrně značné oteplení. Přece – když už konečně pořádně napadlo, mohlo by to taky nějakou dobu vydržet, ne? Proč nemůže takhle napadnout v listopadu a pak až do března lehce mrznout, s občasným přídělem čerstvého prašanu?

Ve středu už prosvítaly louky i cesty. Neklamným znamením blížícího se jara je, že herky začaly pouštět zimní chlupy. Zase budu u čištění nadávat, že vypadám jak vypelichané kuře. Koňská srst je sice relativně krátká, ale o to lépe se přichytává na jakýkoliv povrch a stejně jako písek vám vleze úplně všude. Do zubů, do uší, do telefonu atd. Nehledě na to, jak nadává mamka, že má zanesenou celou pračku 🙂

Ve středu jsem vypadla z práce už před polednem, abych stihla obstarat koně i telata a jít s kamarádkou jezdit, neb mne navečer čekaly ještě jiné povinnosti. Tereza při té příležitosti vyfotila našeho housera-sadistu. Jedná se o druh husy pomořanské, původem z Německa, a rozhodně to není levná záležitost. Bohunka si vloni pořídila hned tři kousky – dvě husy a housera. Houser je podle mne dobrý leda na pekáč. Sadistou ho nazývám z toho důvodu, že místo oplodňování husy likviduje. Jednu ukloval už loni a do druhé se pustil ve čtvrtek takovým způsobem, až jsem ho nakopla. Husa zjevně není masochistka a utekla se schovat k telatům, zatímco houser vztekle vyřvával (asi urážky na mou hlavu).

 

 

 

Pro farmáře několik informací o husách pomořanských:

Původní plemeno hus z německé oblasti Pomořany, postupně prošlechtěné do současného jednotného typu. Tyto husy jsou mohutné se silnou konstitucí, vhodné pro podmínky drobných chovů. Vyznačují se velmi rychlým růstem, výborným osvalením, dobrou jatečnou výtěžností a velmi dobrou schopností výkrmu. S tím souvisí i vyšší nároky na množství krmiva. Peří je velmi dobré kvality. Pud sezení na vejcích a vodění housat je zachován pouze u některých hus.

Jde o husy velkého tělesného rámce s mohutným, protáhlým, širokým a vodorovně neseným trupem s jednoduchým podbřiškem. Hlava je výrazná, silná, široká s výraznými lícemi a silným, červeným až oranžově červeným zobákem. Krk je středně dlouhý, silný, rovný s výrazně tvarovaným opeřením. Postoj širší a nižší. Běháky středně dlouhé až kratší, oranžově červené. Opeření je bohaté a poněkud hrubší.

Hmotnost se pohybuje u housera kolem 8,5 kilogramů a u husy 7,5 kilogramů. Jako jedny z mála plemen se chovají v několika zbarveních – divokém, žlutě divokém, divoce strakatém a bílém.

 

Zdroj: drubez.chovzvirat.com

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *