Fany: 21. 2. 2013: Farmářka na cestách

V pátek se farmářka vydala na Vysočinu, podívat se, jak hospodaří jinde. V malebné vísce kousek od Pelhřimova bydlí má sestřenice s manželem, dvěma dcerami a zvířaty, mezi něž se nedávno zařadila i kobylka Romana. Farmářka jásá, neboť doposud byla jediným koňomilcem v širokém příbuzenstvu. Nastal ale čas, kdy se o slovo přihlásila nová generace, na rozdíl od farmářky mladá, zdravá a perspektivní. Romču jsem si měla možnost hned vyzkoušet a musím říct, že se povedla. Poměrně šikovná, jen občas trochu neochotná (ach, ta lenost) pracovat, ale se mnou na zádech jí nic jiného nezbývalo.

 

Kromě kobyly jsem zvládla i exkurzi po místním hospodářství. Seznámila jsem se s novým druhem hovězího, tenokráte masným plemenem „Limousin“, které, jak název napovídá, pochází z Francie. V odborné literatuře jsem se dočetla, že jde o plemeno odolné a otužilé s dobrými pastevními schopnostmi. Ve Francii to je druhé nejpočetnější chované masné plemeno. Historie chovu tohoto plemene na našem území se datuje od roku 1990, kdy byl uskutečněn první import na naše území z Maďarska (jojo, to mne také pobavilo – francouzské plemeno a my ho sem taháme z Uher). Maso vyniká nízkým podílem tuku, křehkostí a šťavnatostí. Hmmm… až přijedu příště, musím si vzít s sebou paličku.

 

 

Pro tentokrát jsem se musela spokojit s čerstvě zabitým králíkem z domácího chovu. No, sotva se vešel do mrazáku, jak byl vykrmený, jedno stehno vydalo za dvě ze supermarketu. A také, což mne potěšilo víc, jsem si odvezla anglické sedlo i s dečkou. Zbylo jim po jednom koníkovi a nepodařilo se ho prodat, neb stará sedla nikdo nechce. Přitom jde o kvalitní značkový model, zaplaťpánbůh s pohodlnou konstrukcí bez jakýchkoliv opěrek. Z tohoto moderního trendu jednou vyrostu – cpát všude opěrky. Před koleno, za koleno… a stejně to nikomu v pádu nezabrání, naopak. Když se mohu nohama držet tam, kde potřebuji, mám rozhodně daleko lepší stabilitu, než když mám nohy násilně narvané někam, kde mi to nevyhovuje, a jinam je nedám, protože mi v tom brání opěrka. Odstrašujícím příkladem je pro mne model Kentaur Apollon, v němž jsem byla nucena skákat.“Nové“ sedlo jsem vyzkoušela jak na Tibiho (sedí perfektně), tak na Gitu (tady nic moc, hlavně kvůli podbřišáku, kobyla je na ně přecitlivělá a skoro každý ji odře, takže to budu muset nějak  pořešit). Konečně nebudu muset „trpět“ ve westernovém sedle. Ač jsou to sedla pohodlná a bezpečná, já se většinou lépe cítím v anglii… a kovbojové se mi stejně smějí, že z westernu mám jen to sedlo, neboť sedem i stylem ježdění jsem Anglán jak vyšitej 🙂

 

koně

 

V sobotu na mne kromě shledání se s mým stádem čekalo ještě jedno příjemné překvapení. Hospodáři v pátek, kdy já hodovala na Vysočině, slavili také, a to dvacet let od založení statku „U hospodáře Petra“. Bohunka nachystala občerstvení a Petr uspořádal pánskou jízdu. Výhodou pro mne byl kastrůlek s bramborovým salátem a vynikajícím telecím řízkem, pocházejícím z onoho trkavého býčka, kterému jsem během kydání nejednou vyhrožovala řezníkem. Tomu říkám opravdu dobře zúročená práce.

 

1 komentář k “Fany: 21. 2. 2013: Farmářka na cestách

  1. Kitty
    12.7.2014 at 17.10

    Komentář nemám, páč nejsem moc kovaná v sedle, ale líbí se mi odkazy 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *