Globální oteplování? Proboha, nestrašte pořád! aneb Co to pro mě znamená?

Naše planeta se změnila. Už není tou hostinnou Zemí, i když to ještě nechápeme a v některých částech světa dokonce ani plně ve svých důsledcích nevidíme. Problémy jsou pro nás často tak vzdálené – tají ledovce, roste množství hurikánů, oceány jsou kyselejší a tak dále. Co to ale pro nás znamená?

 

Pro někoho je globální oteplování skutečně příliš abstraktní pojem. Existují dokonce i některé tendence tento jev popírat. Někdy za těmito postoji stojí neznalost, lhostejnost, nebo úmyslný lobbing. Jestliže například na Zemi operuje mnohamiliardový gigant, jenž pracuje s fosilními palivy, a tudíž zapříčiňuje ve velkém (ať přímo nebo zprostředkovaně skrze své produkty) únik oxidu uhličitého do atmosféry, je pro růst svého kapitálu schopen jakékoliv machinace a obhajoby svých činností, které devastují svět.

„Exxon Mobil vydělal v roce 2006, 2007 a 2008 víc než kterákoliv jiná firma od doby, co peníze existují. „Je to největší světová společnost, tečka,“ sdělil novináři nadšeně analytik firmy Goldman Sachs. „Exxon klidně může soupeřit s jakoukoli jinou firmou z libovolné doby.“ Za uplynulých deset let věnoval Exxon spoustu úsilí promyšlené dezinformační kampani, jejímž cílem bylo zasévat pochybnosti o klimatických změnách, a nebyl neúspěšný; 44 procent Američanů věří, že globální oteplení má na svědomí „dlouhodobý planetární trend“, a nikoli to, co se tankuje na benzínkách Exxonu. A společnost má jasno také v tom, kde je její budoucnost. Podle propočtů firmy bude do roku 2030 energie získávaná ze slunce, větru a biopaliv pokrývat pouze dvě procenta světové spotřeby, zatímco osmdesát procent bude patřit ropě, plynu a uhlí. Exxon a jemu podobné firmy mají dostatek politické moci, aby dokázaly tuto předpověď převést do reality,“ uvádí Bill McKibben ve své knize Zeemě (s. 63. Nakladatelství Paseka 2013)

 

 

Je nepopiratelné a tragické pro lidský rod, že peníze a moc mají často větší hodnotu než budoucnost přírody a planety. Zejména, když lidé nevidí zřejmé důsledky svého počínání.

Zvýšení průměrné teploty o pár desetin stupňů, mizející bílá čepice ze severního pólu včetně tání ledovců? Ale jejich život se vlastně zatím nijak obzvlášť nezměnil. Regály v obchodech jsou stále plné potravin, teplo a světlo míří do domovů. Jaká hrozba?

 

Častější povodně, přemnožení škůdců a parazitů – jen některé důkazy klimatických změn.

Bohužel, aniž by si to uvědomovali, ten proces probíhá ve všech částech planety. Španělsko a Brazílii pustoší hurikány, v oceánech plují mračna slizkých medúz, které mají raději teplejší vody. Živočichové v průměru dorůstají menší délky, teplejší zimy nahrávají virům a některému hmyzu. Ten se třeba aktivněji pouští do stromů a podléhají mu i mohutné staleté dřeviny.

Aktivita klíšťat začíná dříve a i ve vyšších nadmořských výškách. Autor uvádí příklad svého rodného Vermontu, kde je možné se nakazit lymskou boreliózou od klíštěte už v lednu nebo únoru. Keře ambrózií dorůstají vyšší délky a mají o 60% více alergicky agresivního pylu. Lososi jsou náchylnější na parazity; ze 150 ulovených kusů lze do potravinového řetězce použít jen 100.

Jsme svědky stále častějších povodní, které způsobují nedozírné škody ve městech, obcích, na polích a v lidských obydlích. Čteme o tsunami, zemětřesení, extrémním suchu nebo naopak o místech, která poprvé spatřily sníh. A tak dále a tak dále. Mohli bychom postupovat po jednotlivých přírodních úkazech, fauně a flóře, abychom ukázali konkrétní změny, které již několik desítek let probíhají. A to jsme teprve na začátku. Bude hůř.

 

Chceme se mít lépe a těžko si dovedeme představit, že bychom dokázali žít v jiném „světě“, jehož doménou není více vlastnit a více spotřebovávat na úkor vlastní planety.

„V podstatě jsme strávili dvě století těžbou prastarého uhlíku, který jsme spojili s kyslíkem jen proto, aby pohyboval písty a my si mohli dojet k okénku fast foodu a pustit ho přitom do vzduchu, kde se hromadí jako oxid uhličitý,“ uvádí Bill McKibben a upozorňuje, že každý litr benzínu představuje 25 tun pravěké vegetace. Denně spalujeme uhlí, plyn a ropu, stačí si jen uvařit kávu a rozsvítit. S nadsázkou dodává, že kdyby ve Spojených státech přistáli mimozemšťané, budou si myslet, že jsme jakási dvounohá zařízení, určená jen ke spalování fosilních paliv.

 

superrodina.cz

 

Má naše planeta ještě šanci?

Zastavit již probíhající proces změn jen nejspíš zhola nemožné; zachránit již způsobené destrukce téměř nereálné. Nicméně pořád je tu šance celý průběh zpomalit či odvrátit ještě katastrofálnější budoucnost, budeme-li k přírodě slušnější, a potažmo vlastně také přehodnotíme svou vlastní životní filosofii.

Mnoho z nás se snaží o maximum – třídí odpad, nekupuje zbytečnosti, nenechává se „zblbnout“ reklamou apod. Největší moc však drží v rukou silné lobbyistické firmy s politickým vlivem. S jistou naivitou a přesto důvěrou v člověka vidím možnost ve volbě ekologicky smýšlejících politiků, kteří se nenechají uplatit právě takovými giganty.

 

Nechte se inspirovat knihou a naučte se žít v souladu s přírodou. Každý musí začít sám u sebe.

Autor Země Bill McKibben, předkládá ve své knize řadu konkrétních ekologických problémů, ale také řešení. Můžete se s jeho tipy seznámit přímo v jeho publikaci; v současné době je čerstvě k dostání v knihkupectví nebo přímo v e-shopu nakladatelství Paseka.

Jsem začtená a nemohu se odtrhnout, protože tohle je přesně ta kniha, která nemluví o globálním oteplování jako o nějakém filozofickém „existenciálním“ problému s abstraktním náhledem. Ba naopak! Jsou tu jmenovány konkrétní příklady a fakta. Autor je zároveň zakladatelem webové stránky www.350.org, na níž vás rovněž srdečně zvu.

Uvažujme o své planetě více než jen o místu, kde přežíváme, ale kde chceme krásně a zdravě žít, my i naše budoucí generace.

 

 

Autor: Martina Boučková
Foto: paseka.cz, Wikimedia, superrodina.cz

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *