Josef Váňa: S Tiumenem bych jel Velkou pardubickou zase

Dohnat Josefa Váňu na rozhovor je totéž, jako snažit se ho s Tiumenem dostihnout v cílové rovince Velké pardubické. Jak známý žokej, trenér a chovatel dostihových koní říká, práce je pořád dost, a to i mimo sezónu. My jsme ho zastihli na pracovní cestě v Itálii  a i když byl velmi unavený, byl ochotný nám alespoň krátký rozhovor poskytnout.

Pane Váňo, co děláte nyní mimo dostihovou sezónu? Máte čas odpočívat?

My jsme teď dvakrát v týdnu na závodišti v Itálii a nejvíc času trávím v sedle a v autě. Takže žádný zimní výpadek nemám, ba naopak, je to možná ještě náročnější než v létě.

 

Jak to všechno zvládáte? Je o vás známo, že jste za svou kariéru prodělal řadu vážných zranění (namátkou uveďme například zlomeninu všech žeber, když na vás při dostihu spadl kůň, fraktury obratlů, zápěstí a tak dále). Některá z nich jste si ani nedoléčil a už jste byl zase v sedle. Kde stále berete tolik energie a hlavně sílu čelit komplikacím, které se, jak předpokládám, v důsledku těch dřívějších zranění objevují?

Snažím se být aktivní a něco pro sebe dělat. Mám přitom tu výhodu, že mé povolání je mi zároveň i velkým koníčkem, takže denně můžu jezdit dva tři koně, což mě zároveň i velmi naplňuje. Sem tam si skočím i zaplavat, a když je hezké počasí, jezdím na kole. Mám zkrátka tu výhodu, že jsem hodně v přírodě, na čerstvém vzduchu a díky tomu pořád nějak funguju. Sem tam sice něco zabolí, ale já se tím moc netrápím. Je důležité udržovat se ve formě. Svalový korzet musí být v pořádku, komplikace po úrazech se pak daleko lépe snášejí. Jinak taky užívám výživové doplňky na klouby, které mi už několik let dodává paní inženýrka Dušková, která u nás má v tréningu koně. Když mi před sedmi lety měnili levý kyčelní kloub, tak pravý byl už v tom samém stádiu, jako těsně před výměnou. Od té doby, co užívám tyto doplňky stravy, problémy s kyčelním kloubem vymizely a dodneška o něm nevím.

 

 

Co třeba lázně nebo ozdravné pobyty?

(Směje se.) Není čas.

 

Jako sportovec ale asi musíte dodržovat určitou životosprávu…

Ne, ne, ne. Já když potřebuju dodržovat nějakou životosprávu, tak ji držím, a když nepotřebuju, tak ji nedržím. Žiju, jak se mi chce. To znamená, že nejsem žádný asketa a klidně si dám skleničku. Sice už asi od pětadvaceti nekouřím, ale když mám možnost dát si sklenku dobrého vína, tak to nikdy neodmítnu.

 

Ví se o vás, že důvěřujete alternativní medicíně. Lékaři jsou vůči ní sice skeptičtí, ale vy sám máte očividně dobrou zkušenost.

Já tvrdím, že to funguje, ať už je to pyramidální energie, nebo jakákoliv jiná – samozřejmě, když vám ji dodá člověk, který tu schopnost pomoct někomu má. Tihle lidi vždycky říkají, že jsem vděčnej pacient a že se se mnou velice dobře pracuje. Ona i víra uzdravuje.

 

Ano, víra uzdravuje, ale vy říkáte, že ta pyramida, kterou máte instalovanou ve stáji, pomáhá v rekonvalescenci i koním a ti si určitě neuvědomují, že na ně cíleně působí nějaká energie.

Ano, třeba Tiumen měl před třemi lety tak vážné zranění, že veterinární lékař doporučil, ať koně necháme ten rok v klidu. A Tiumen se dal do šesti týdnů tak dohromady, že nakonec vyhrál Velkou pardubickou i jako outsider. Takže mám opravdu vyzkoušeno, že veškerá zranění se pod tou pyramidou hojí několikanásobně rychleji. Když jsem si například zlomil krční obratel, do čtrnácti dnů jsem se cítil tak dobře, že jsem byl schopný zase jezdit, a moji kolegové si mysleli, že jsem se zbláznil.

 

Video: Reportáž 168 hodin po 6. vítězství Josefa Váni a Tiumena ve Velké pardubické (2009)

 

Kolik máte momentálně ve stáji koní? Je mezi nimi i takový, u kterého už teď vidíte, že jde hodně nahoru a čeká ho dobrá sezóna?

Momentálně trénujeme asi sedmdesát koní a každý má nějakou svoji kategorii. My se budeme snažit, aby každý z nich v té své kategorii dosáhl co nejlepších výsledků. Samozřejmě, že všichni šampiony být nemůžou, ale ona není radost trénovat jen šampiona, který vyhrává velké dostihy. Radost je trénovat i slabšího borce, který se dokáže vypracovat. Kolikrát dostaneme do tréningu koně, který by nebyl schopný vyhrát žádný dostih a my ho za rok naučíme skákat přes překážky tak, že nakonec vyhraje dostih třetí nebo čtvrté kategorie. Z toho mám stejnou radost, jako kdyby vyhrál velký dostih. Je to zkrátka pocit určitého zadostiučinění a na tomhle sportu je to to krásné.

 

Ona práce s těmi zvířaty je sama o sobě krásná…

Přesně tak.

 

A obligátní otázka na závěr, byť je hodně předčasná: Jak odhadujete následující sezónu? Jel byste zase Velkou pardubickou, kdybyste na tom byl zdravotně dobře?

To je otázka, na kterou se teď v únoru nedá korektně odpovědět. Zatím není správný čas, abych mohl stoprocentně říct ano, nebo ne. Záleží nejen na mém zdravotním stavu, ale i na zdravotním stavu mého kamaráda Tiumena. I když máme ve stáji dost koní, kteří se na Velkou pardubickou budou schopni kvalifikovat, už si nedokážu představit, že bych ji jel na jiném koni.

 

Josef Váňa (20. 10. 1952 Slopné) je osminásobným vítězem Velké pardubické a je nazýván žijící dostihovou legendou. Jako žokej vyhrál Velkou pardubickou čtyřikrát s Železníkem (1987-1989 a 1991), jednou s Vronskym (1997) a třikrát s Tiumenem (2009-11). Ačkoliv Josef Váňa působí jako člověk, který se mezi koňmi narodil, jeho cesta k nim nevedla přímo. Jedním z jeho prvních povolání sice byl ošetřovatel koní v Tlumačově, pak ho ale osud zavál na Praděd, kde pracoval na stavbě televizního vysílače a později i jako strojník lyžařského vleku a vedoucí lyžařského střediska. K dostihovému sportu se začal plně věnovat v 80. letech. Dnes je majitelem dostihové stáje Jovan a připisuje si řadu úspěchů nejen jako žokej, ale i jako trenér.

 

Foto: Lu2nek, Wikimedia

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *