Fany: 10. 2. 2013: Filmový víkend

Druhý únorový víkend byl náročný. V sobotu mne jako obvykle čekalo kydání na ranči, které mi tentokrát trvalo déle kvůli nutnosti pořádně přeházet hnůj na valníku. Za odměnu jsem si po práci půjčila koníka (ano, i na tomto ranči mám několik občasných svěřenců) a vyjela aktivně odpočívat do lesa. Terén sice nestál za nic, cesty zmrzlé a tvrdé jako šutr, ale aspoň nebylo náledí. Poté jsem valila na statek, obstarat svoje čtyři koníky a aspoň jednoho pořádně zmučit. Volba padla na Gitušku,

zatímco ostatní herky postávaly za plotem a drze se jí vysmívaly:

„Jen počkejte, na vás dojde zítra,“ smála jsem se pro změnu já. Na neděli jsem byla domluvená s trenérem Honzou, že pojedeme spolu na delší vyjížďku. To jsem ještě netušila, že z tohoto programu sejde…

Než jsem stihla odjet, přijeli domácí a pustili Týnu, kterou jsem se okamžitě hnala zase zavřít, majíc na paměti zběsilé útoky na Gitu. Hospodářka Bohunka se vrhla na čištění králičích kotců, což mi dalo jedinečnou příležitost konečně vyfotit králíčky, kteří se narodili na Nový rok. Králíci neustále hopkali po kotci, takže zdokumentovat je nebylo jednoduché. Napoprvé se mi podařilo zachytit jen dva:

Po několika marných pokusech se na jednom místě shlukli hned tři potomci a králičí mamina,

nicméně čtvrtý potomek se stále separoval. Že by podobný asociál s averzí k focení, jako já? Pár dalších neúspěšných záběrů, už jsem to chtěla zabalit, když najednou hle – všichni králíci na jedné hromadě včetně maminy! Jedinečná šance zachytit celou rodinku byla na světě.

 

 

V neděli jsem vstávala už v půl šesté, bohužel nikoliv s cílem konečně se zapojit do ranního dojení, nýbrž s vidinou trojčení na ranči kolem filmařů. Abych to vysvětlila – jacísi studenti, údajně z Ameriky, chtěli natočit pár záběrů s koňmi, a protože na ranči není kromě mě nikdo schopný zvládnout koně a jazyk dohromady, byla jsem požádána o výpomoc.  Natáčet se mělo od sedmi, předpokládaný konec v devět, takže jsem na statku nahlásila příjezd kolem půl desáté. V sedm deset dorazila režisérka, herec, zvukař a řidič. Kameraman s technikou prý bude mít 20 minut zpoždění, ale natáčení zabere půl hodiny, takže máme dost času. Jaká to iluzorní představa!V půl osmé jsem kameramanovi vysvětlovala, kde sjet z dálnice. Ve tři čtvrtě na osm hlásil, že je 10 km daleko. Odbila osmá hodina a kde nic, tu nic. Ve čtvrt na devět už jsem začala být lehce podrážděná. Před půl devátou se konečně objevil. První, co ho zajímalo, bylo, zda si může zapálit. Na můj dotaz, jestli by se tedy mohlo začít natáčet, zadrmolil něco jako „do deseti minut“. Ve tři čtvrtě na devět jsem znechuceně psala Honzovi, že vyjížďku od deseti nezvládnu, neboť teprve ladili kameru. Následně zjistili, že zvukař má vybité baterky. Šla jsem shánět baterky k majitelům ranče, abych se vyhnula tomu, že kameraman pro ně pojede do Prahy.

V devět došlo na první záběr. Následně došly nové baterky, takže zvukař zbytek natáčení proseděl v autě. V půl desáté byly hotové dva záběry z pěti a já i majitelé ranče jsme svorně nadávali, že se na to můžeme vykašlat. Takové kšefty se opravdu vyplatí. Rezolutně jsme oznámili, že v deset končíme. Ve tři čtvrtě na deset se natočil další záběr, první, kde aspoň jeden kůň spolupracoval (druhý toho měl od začátku plné zuby). V deset jsem zahlásila „STOP“ a filmaře i s vybavením poslala pryč, abych mohla do výběhu zavést zbylé koně a konečně vyrazit na statek, kam jsem přijela kolem půl jedenácté a vrhla se na kydání hovězího.

Dobrá zpráva byla, že opět ubylo telat – mnou zde již zmiňovaný trkavý býček měl v pátek schůzku s řezníkem a do kotce se už nevrátil. Ostatní telata domácí přeházeli tak, aby bylo co nejméně práce (a hlavně aby se minimalizoval průtok močůvky). S Honzou jsme přestěhovali seno, z půdy sházeli slámu a vyčistili, co se dalo, včetně psí klece. V jednu jsem se konečně dostala na Tibiho a pak ještě na jednoho koníka v jiné stáji, za kterým jezdím už dlouho, protože panička na něj nemá vůbec čas.

Do Prahy jsem se vrátila v šest večer, po krásných dvanácti hodinách práce venku parádně vymrzlá, a spořádala jsem celý květák v podobě vynikajících placiček na způsob bramboráků.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *