Fany: 2. 2. 2013: Na Hromnice o hodinu více

Konec ledna byl krásně zasněžený, nicméně pro telata až příliš mrazivý. Tři nově narozené kousky se nachladily a zimu nepřežily. Bohužel i naše novoroční jalovička, jejíž fotku najdete hned v prvním článku, pošla od nadmutí. Několik dalších kousků telecího putovalo k novému majiteli, takže zbylý počet může pohodlně bydlet a farmářka si trošičku „orazí“.

V týdnu jsem se musela vydat za hranice, kam mne povolaly nezemědělské pracovní povinnosti, na statek jsem se tedy dostala pouze ve středu, kdy jsem za pomoci Terky obstarala telecí i koninu a poté šla lovit herky do výběhu, neboť po práci nás čekalo zasloužené svezení. Po vyjížďce jsem nechala Terezu mazat uzdečku (Gita děkuje) a vyjela ještě s Korou a Krejzinkou, aby se kobyla necítila ochuzená o práci a pes o procházku. Následovaly dva dny ve znamení motorových strojů, které sice utekly rychle a příjemně, nicméně široko daleko ani jeden koňský ocas, takže v pátek večer jsem se celá natěšená ocitla zpět v české kotlině s lákavou vidinou víkendu na venkově.Sobotní dopoledne jsem strávila u lopaty na ranči coby brigádník a poté šupajdila za volnočasovou prací. Nejprve zkontrolovat svého koně, kterému změna počasí zjevně sedla a byl dokonce po dlouhé době ochoten ve cvalu vyhazovat, jasný to důkaz radosti z pohybu. No, možná byl na vině i fakt, že minulý víkend byl natolik bláznivý, až mi na něj nevyzbyl čas – brigádničila jsem jak v sobotu, tak nečekaně i v neděli.

 

 

Poté jsem se konečně dostala na statek, s představou rychlého vykydání koní a delší vyjížďky. Tato představa vzala za své hned, jakmile jsem vlezla do chléva.  Na zemi kaluže chcanek, div jsem se neutopila, sláma pod telaty promočená durch… nezbývalo, než vzít opět lopatu pořádně do ruky. Koně včera kydala Adéla, která stele až moc poctivě, takže u Kory s Márinkou stačilo sesbírat hovna a přeházet slámu. Hospodářka Bohunka dorazila už po třetí hodině a ihned se chopila vidlí, o seno jsem se tedy také nemusela starat. V krásném čase jsem já šla do výběhu pro Gitu a Bohunka sehnat krávy, neboť dnes potřebovala začít dříve s dojením. Alespoň tak jsme si to obě malovaly, ale skutečnost, jak to bývá, byla nakonec úplně jiná.Půl hodiny mi trvalo vyčistit kobylu, oblečenou do tvrdého bahenního krunýře. Nasedláno jsem měla lehce před čtvrtou, což je stále dost času na delší vyjížďku. I opustila jsem stáj směrem k psímu kotci, ale bohužel jsem namísto Krejziny narazila na Týnu – hospodářovic fenu rotvajlera. Je to v podstatě milý pes, ale má jednu velkou nevýhodu – útočí jak na Krejzinu, kterou jsem tím pádem z klece nemohla pustit, vědoma si toho, jak jsem ji minulou neděli tahla v náručí, tak na koně obecně a na Gitu zvlášť. Gita je z ní totiž jako jediná z našich koní fakt vymagořená, kope, vyhazuje a celkově šílí, což samozřejmě Týnu jen pohání k dalším útokům na kobylí zadní nohy. Scéna jak z grotesky – kolem mne na otěži cválal zjančený kůň, kterému po zadních kousal neméně zjančený pes, po němž zjančený kůň kopal, a zjančená farmářka stála veprostřed, hystericky vřískala na psa a snažila se udržet koně i sebe na nohou. No, skoro jsme se do toho bahna skácely všechny tři. Po minutě se naštěstí objevila hospodářka Bohunka, Týnu odvolala, já pustila z klece Krejzinu a po deseti metrech směrem ze dvora zjistila, že Gita má nejen uštíplý kus rohoviny, ale z levé zadní jí navíc teče krev. Otočila jsem tedy koně, zavolala na psa a rychle se vydala zpět ke stáji. Bohužel se Bohunka akorát rozhodla zahnat krávy z výběhu na dojírnu… Jedna z krav, patrně zaujatá podivnou trojicí, se rozhodla lépe si nás prohlédnout a místo na dojírnu vesele odkráčela kamsi za hnojiště, po chvíli následována druhou, zatímco Bohunka, neschopná přivést dobytek k rozumu (hold to jsou krávy), vyrazila za nimi a před kolapsem ji ochraňovalo pouze hlasité častování zvířat nejrůznějšími názvy, které zde nemohu opakovat, nebo mne autorka stránek zcenzuruje. Omezím se pouze na spojení „kurvy jen lítaly“.

Než jsem kobyle důkladně zkontrolovala nohy, ujistila se, že se jedná jen o drobné povrchové ranky, spravila kopýtka a znovu vyrazila, s děsem jsem zjistila, že už je půl páté a delší vyjížďku musím nechat na jindy, neboť mne i tak chytne tma. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem se krátce před půl šestou vracela ke stáji a teprve se začínalo šeřit! Nádhera, jak se ty dny prodlužují, za měsíc už bude krásně vidět až do šesti. Proto jsem dnes zvolila příslovečný titulek. Bohunka už naštěstí také „vychladla“ a obdarovala mne včera zabitou slepicí, kterážto mne bude zítra čekat v oblíbené paprikové úpravě s knedlíkem.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *