Fany: 23. 1. 2013: Je libo biftek?

Množství telecího dosáhlo rekordní výše. Při příchodu do chléva narazím na telata všude, kam se jen podívám. Aktuálně to dělá devatenáct kousků. Ubytovací kapacity teletníku jen tak tak postačují, stejně jako ruce a nohy farmářky.

 

telata

Naštěstí jsem se za půl roku, co s telecím pracuji, vytrénovala dostatečně. Ba dokonce bych řekla, že takové bicepsy jsem v životě neměla. Jsem tedy schopna koně i telata vykydat za slušné dvě hodinky klidným tempem, aniž bych funěla jak … (sakra, tady mne nenapadá žádné zvířecí přirovnání, to asi bude tím, že zvířata nefuní, protože funící zvíře je mrtvé zvíře) či se potila jak prase. Práci si občas zpestřuji peprnými výrazy na adresu telat, která kydače berou jako osobu určenou jim pro zábavu a patřičně ho obtěžují olizováním, žmouláním oblečení, šťoucháním, běháním po kotci, stoupáním na lopatu, strkáním do kolečka atd. Není proto divu, že se často kochám představou šťavnatého telecího stejku…

 

 

Navíc v současné situaci jsou pro mne pevné svaly záchranou. Farmářku totiž farmaření neživí, mám ho pouze jako koníčka. I v kanceláři pracující volnočasová farmářka se však může dostat do finanční tísně a pak je ráda, že umí zacházet s lopatou, vidlemi a kolečkem, neboť mi to umožnilo získat práci u hnoje na jednom ranči. Začínat bych měla tuto sobotu, tak uvidíme, zda se s tamním pracovním nářadím skamarádím. O veselé historky určitě nebude nouze, už se těším, jak budou místní zaškolovat vysokoškoláka 🙂