Mainská mývalí kočka: Hravý mazlíček a lovec, co miluje vodu

Jedno z nejstarších amerických plemen, jehož původ ale zároveň halí řada tajemství. Mainská mývalí kočka je ale milým a nekonfliktním společníkem a má i řadu zvláštností, pro které si ji zamilujete.

 

‚Mývalky‘ své pojmenování získaly právě díky své zálibě – koupání. To prý mají společné právě s mývaly, kterým jsou zároveň i malinko podobné. O jejich původu ale moc přesných informací není. Podle všeho se jedná o kříženky skandinávských a sibiřských kočičích plemen. Její podoba s norskou lesní kočkou ukazuje na společné předky.

Za oceán se z Evropy dostaly údajně díky Marii Antoinettě, která tyto chundelaté šelmičky velmi milovala a nechala je do Ameriky odvézt během francouzské revoluce. – Některé zdroje v tomto případě ale ještě hovoří o norských lesních kočkách, které se v novém prostředí zkřížily s americkými kočkami z oblasti Nové Anglie a Maine.

 

 

Mývalky nevyhynuly díky americkým zemědělcům

Po staletí se mainské mývalí kočky těšily velké oblibě, a to především v USA. Na počátku 20. století je ale ‚vytlačily‘ perské kočky a zájem o mývalky opadl.

Říká se, že kdyby nebylo amerických zemědělců, možná bychom toto plemeno dnes již neznali. Ti totiž mainské mývalí kočky využívali coby schopné lovce drobných hlodavců. Nebýt jich, tyto krásné kočky by zřejmě upadly v zapomnění.

Až v polovině 20. století se mainská mývalí kočka zase vrátila na výsluní zájmu chovatelů. Již v roce 1983 je uznala i mezinárodní organizace FIFé.

 

 

 

Ideální mazlíček

Pro mainské mývalí kočky je příznačná i jejich vyrovnaná povaha a dobré vztahy s okolím – s jinými kočkami, zvířaty i lidmi. I přes svou přátelskou a mazlivou povahu ale zůstává samostatná.

Je také velmi hravá. Chuť na roztomilé hrátky ji neopouští ani ve vyšším věku. Pokud je však chována v bytě, měla by mít možnost volného výběhu, aby svou hravost mohla ‚vybít‘ ve venkovním prostředí.

Mývalky ale nejsou žádní drobečci. Mohutnými je nečiní jen jejich hustá dlouhá srst. Kočky se pohybují ve váhové kategorii kolem šesti až sedmi kilogramů, u kocourů není výjimkou dvanáctikilový obřík.

I přes to, že je srst mainských mývalích koček velmi hustá, jemná a dlouhá, nemá sklon k plstnatění a vyžaduje tedy přiměřenou péči. Nevýhodou tohoto plemene ale je poměrně častý výskyt nemoci zvané polydaktylie.

 

Foto: Wikimedia

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *