Velikonoční tradice a oslava svátků jara v historii

Křesťané Velikonoce slaví v upomínku Kristova zmrtvýchvstání, ateisté slaví spíše příchod jara. Stejně tomu bylo i v historii, v době před průmyslovou revolucí. Lidé po dlouhé zimě vítali jaro nejrůznějšími obyčeji, vycházejícími ještě z doby předkřesťanské.

Lidé věděli, že bude-li dobré jaro, bude dobrý celý rok, a tedy i úroda, na níž závisel jejich život. Aby si dobrý rok zajistili, vítali jaro různými rituály, jimiž si matičku přírodu chtěli naklonit. Církev tyto pohanské zvyky neviděla ráda a řadu z nich se jí podařilo vymýtit. Jiné časem přijala za součást vlastních rituálů a dodržují se dodnes. Pojďme si některé z nich připomenout.

 

 

Svěcení kočiček

Větvičky jívy jsou jedním z typických symbolů probouzející se jarní přírody. Proto je lidé odedávna světili. Církev takové ‚čarování‘ neviděla ráda, ale zvyk byl po staletích zakořeněný a zakázat se jej nepodařilo. Proto církev lidový obyčej spojila s křesťanskými rituály a předvelikonoční svěcení větviček se provádí dodnes. Posvěcená větvička má podle tradice chránit domov od všeho zlého a když se například položí na pole, má zajistit bohatou úrodu.

 

Velikonoční medové pochoutky

Své zvláštní postavení mezi velikonočními zvyky má i včelí med. V předposlední den půstu, tedy na Zelený čtvrtek, se hojně jedly luštěniny, sušené ovoce a právě med a pečivo s medem (například známé jidáše) – lidé věřili, že je ochrání před uštkutím a žihadly. Někde podávali med dokonce i domácímu zvířectvu.

V literatuře se uvádí, že například v Orlických horách se dodržoval zvyk házet chléb pomazaný medem do studny, aby si obyvatelé zajistili dostatek vody na celý rok.

 


 

Koupel v živé vodě

Velký pátek byl dnem smutku za mrtvého Krista. V kostelích nezvonily zvony, nekonaly se bohoslužby, lidé mlčeli a rozjímali. Pro obyčejné lidi byl ale Velký pátek i dnem čar a kouzel.

Kouzelnou moc měla podle pověr na Velký pátek i voda. Lidé vstávali ještě před úsvitem a chodili se koupat do řek a potoků, aby si zajistili zdraví. Tohoto obyčeje se nezříkali ani tehdy, bylo-li nutné vysekat ke koupání díru do ledu. Voda měla blahodárné účinky pro tělo, stejně jako pro dobytek a používala se k jarní očistě domácnosti.

 

Uhlíky z Jidášova ohně

S Bílou sobotou byl spjat obřad svěcení ohně. Před noční bohoslužbou se před kostelem rozdělával oheň, který byl následně posvěcen. Z uhlíků z tohoto ohně, jemuž lidé říkali Jidášův, si po obřadu snažil každý kousek odnést. Uhlíky z posvěceného ohně měli ochrannou a očistnou moc. Doma od nich lidé zapalovali oheň, nebo je dávali na pole, aby úrodu uchránili před krupobitím.

 

Jízdy na koních

K tradicím Hodu Božího velikonočního, nebo též Velké neděle, patřila mimo svěcení pokrmů i procesí kolem polí. V bohatších oblastech vyjížděli lidé na koních, aby si zajistili bohatou úrodu. Jezdci se zdobili květinami a koně zelenými větvičkami. Do polí se při této slavnosti zapichovaly kříže ze svěceného dřeva, aby byla úroda pod Boží ochranou.

 

Video: Velikonoce na Prostějovsku

 

 

Pomlázka a polévání vodou

Velikonoční pondělí není církevním svátkem, ani se k němu neváží žádné liturgické úkony. Jednoduše proto, že Kristovo zmrtvýchvstání se odehrálo prvního dne po sobotě, tedy v neděli. Velikonoční pondělí je tak odedávna svátkem lidovým. Proto tento den patřil především rodinným a přátelským sešlostem, poutím a dalším radovánkám.

První zmínky o tradici šlehání pomlázkami se objevují již ve 14. a 15. století, kdy se prý metličkami z vrbového proutí mezi sebou mrskali muži, ženy, dívky i chlapci. ‚Pomlazování‘ větvičkami se ale stalo všeobecnou módou až v 17. století. Malou zajímavostí je, že například na jihozápadě a jihu Čech je tato tradice oproti jiným koutům naší země velmi mladá.

Proutek byl symbolem zdraví a mladého života, takže vymrskání proutkem bylo bráno jako omlazení. Podle církve mělo také funkci odhánění hříchů, ale podle historických pramenů se touto myšlenkou snažili duchovní zapudit erotický podtext šlehání, který údajně tuto tradici doprovázel.

Kromě pomlázky se v jistých regionech ujal i zvyk polévání a koupání ve studené vodě. Ten se, zejména na Moravě a ve Slezsku, drží dodnes, není už ale zdaleka tak drastický, jako kdysi.

Tradic, vážících se k období před Velikonocemi i k nim samotným, bylo samozřejmě daleko více – kdybychom se alespoň k části z nich vrátili, byla by naše společnost zase o něco bohatší. Dočíst se o nich můžete například v knize Aleny Vondruškové České zvyky a obyčeje.

 

Foto: Wikimedia

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *