Vodicí poník nevidomým psa nenahradí

Zuzana Daušová z Helppesu a vodící kobylka Katrijn vystupují po schodech z metra

Je to senzace! Vodicí poník má oproti vodicím psům spoustu výhod. Nevidomí už by se tak brzy mohli po ulicích místo se psy procházet s koňmi. – Tedy alespoň takto zkreslený obrázek by si leckdo nezasvěcený mohl udělat na základě zpráv z médií. Nenechte se zmýlit, kůň v řadě situací psa nenahradí, byť je neméně schopným ‚vodičem‘.

S nápadem vycvičit koně přišla cvičitelka Zuzana Daušová ze společnosti Helppes, kde se přímo zabývají výcvikem vodících psů pro nevidomé. Když prý Zuzana Daušová viděla video, jak tato praxe funguje v USA, chtěla zkusit, jak by to vypadalo v našich více bariérových podmínkách.

 

Klady i zápory vodicího koně

„Je výborně využitelný pro lidi, kteří mají kombinovaný handicap – to znamená tělesné a zrakové postižení. Ti potřebují oporu, kterou jim pes nikdy nemůže poskytnout,“ říká cvičitelka Zuzana Daušová, která se v poslední době již několikrát na televizní obrazovce objevila s kobylkou Katrijn.

Zároveň ale přiznává, že kůň není pro všechny – aportovat věci jako pes nedovede, takže nevidomí, kteří občas potřebují podat předmět, který jim upadne, by se pomoci koně dožadovali zbytečně. Jenže tady je kámen úrazu – lidé s kombinovaným handicapem tuhle službu potřebují velmi často. Jinak se kůň může naučit stejným dovednostem jako pes.

Poník potřebuje oproti psovi poloviční dobu výcviku, vodit je připraven už za čtyři měsíce. A cena koně nepřesáhne 150 tisíc korun, zatímco cena vodicího psa se pohybuje kolem 200 tisíc. Jednoznačnou výhodu ale zastiňuje zásadní nevýhoda: na psa přispívá úřad, na koně nikoliv. Handicapovaných lidí, kteří by si mohli pořídit koníka za 150 tisíc moc není, jsou-li vůbec takoví.

 

 

Podle nevidomých je to nesmysl

Nevidomí se ale počinu Helppesu spíše smějí a označují jej za sofistikovanou reklamu. Kůň je podle těch, co mají vodicího psa, nesmysl. Například nevidomá studentka Zuzana si nedovede představit, že by se s koněm ‚cpala‘ do dopravních prostředků – pes je v tomhle mnohem flexibilnější, lehne si pod sedadlo a nikdo o něm neví.

Na rozdíl od psa navíc kůň potřebuje volnost pohybu a pastvu. Takže nemůže být stále s pánem a je ‚využitelný‘ jen k vodění, což je dost málo. Pes je parťák, který je pořád s pánem.

Jako problém lze vnímat také to, že kůň potřebuje jinou péči než pes. Argument, že každé zvíře potřebuje zvláštní péči, tady tak úplně nefunguje. Pes přece jen člověka provází mnohem déle a starost o něj je pro člověka snazší. Komunikace se psem a koněm je také každá na zcela jiné úrovni.

Že by se vodící koně stali masovou záležitostí tedy nehrozí. Společnost Helppes o nich sice mluví jako o hotové věci, už teď je ale jasné, že klienty by v tomto směru hledali jen velmi těžko. Zuzana Daušová se domnívá, že poníka by využili lidé na vsi (co ale funguje na venkově ve Spojených státech, nemusí fungovat u nás), jejich zásadní rozšíření by prý ona sama ale nechtěla.

 

Vodicí poníci ve světě

Muslimku Monu Ramouni na přednášky na michiganskou univerzitu doprovází vodící kobylka Cali

Vodicí poníci ve světě nejsou žádná novinka. Ve Spojených státech mini koně pomáhají nevidomým už bezmála 12 let a například muslimskou dívku Monu Ramouni vodí klisnička Cali na přednášky na Michiganské státní univerzitě. Sedmdesátiletý Ir Joe Purcell se na titulní stránky novin dostal, když se se svým bílým poníkem chtěl vydat na cestu metrem. Farmáře přitom jeho bílá klisnička Rubby doprovází i do nemocnice, obchodu či hospody (více se o této dvojici dočtete v článku Nejslavnější bílý poník na světě na www.superrodina.cz).

 

Foto: Facebook, photoblog.msnbc.msn.com

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *