Kočičí příběh

 

Můžete mít vztah k zvířatům jakýkoliv, ale jedno je jisté – ty němé tváře se stávají mnohdy těmi nejlepšími společníky v okamžicích, kdy máte pocit, že celý svět vám nerozumí. Jsou prostě chvíle, kdybyste někomu chtěli něco říct nebo „neříct“ a přitom si bez rozpaků hledět do očí, aniž byste uhýbali pohledem. A to je někdy obzvláště složité tváří tvář člověku. Tak nějak nás ovládá stud, plachost nebo jen obavy z reakce toho druhého.

V tváři němého tvora a nebo malého dítěte se pak zrcadlí naše druhé já – před sebou samým se nestydíme a můžeme se svěřit s bolestmi, které by někomu mohly připadat malicherné, nebo s plány, které by se leckomu mohly zdát pošetilé.

Někdy, i když máte velkou rodinu nebo vás zbožňuje půlka světa z výsostné a klamné pozice celebrity, stejně nemůžete se vším vystřelit do davu a otevřít své srdce, rozedrat si rány, neboť existují některá slova, která lidé slyšet nechtějí. Buď je obtěžují, nebo máte pocit, že byste je tím obtěžovali. Možná je to mylná představa, ale lidská.

Moje známá měla velkého přítele: kocouřího krále. Byl to zrzavý ctnostně se nesoucí vůdce lidské smečky v jednom panelákovém bytě. Jeho pohled byl pohled urozeného šlechtice, byť jeho původ je značně mlžný. Ale jako správný král dovedl vyslechnout své poddané a povolil jim i dotknout se jeho hebkého kožichu, za což je odměnil děkovným vrněním.

Přišlo prostě jisté životní období, kdy ona známá byla zlomená mnohými událostmi v její blízkosti. Stane se, že vám do cesty vstoupí člověk, který to s vámi nemyslí dobře. Když koukáte na děsivé thrillery v televizi, kde pokradmu psychicky terorizuje obyčejné lidi šílený soused, říkáte si, tohle je přece nereálné! Žijeme na tak klidném místě… A pak se ten šílenec objeví a drtí kousek po kousku váš poklidný život, dokud to někde nepřežene a nezatkne ho policie.

A proto mnoho slov musel vyslechnout zrzavý kočičí král a mnoho slz pojmout do svého kožichu, když se k němu tiskla utrápená tvář. Byl tím nejlepším přítelem, posluchačem, lékařem a psychoterapeutem. Bez něho by se chvíle šílenství těžko ustály. A proto tímto vzdávám hold všem kočičím přátelům, kteří nám dělají nejen hezkou společnost, ale někdy nás i jako ti nejsilnější drží nad vodou.

Největším klamem však je myslet si, že kočka má devět životů. Možná zachrání devět našich – když přijdou pocity, že cesta nikam nevede, a on vás vyslechne a těmi upřenými oči vyvede ven.

Tenhle král, o němž je řeč, už není mezi námi třináct roků a plus mínus pár dní. Mohl za to zase člověk. Ale to už je jiná kapitola lhostejnosti a lehkovážnosti nad cizími životy. Mít moc rozhodovat o životě či smrti u takových tvorů, kteří sami pro člověka udělali mnohé, je nuzným barbarstvím.

Pohled homeopatky k tématu očkování dítěte, Čert a pštrosi nikdy nespí, Souhlasíte s tím, aby se snížila věková hranice pro děti na Facebooku?, Pilulka na vymazání špatných vzpomínek

1 komentář k “Kočičí příběh

  1. ViK
    8.11.2011 at 21.09

    To je tak krásně napsané, že bych si moc přál něco dodat, ale mám dojem, že ani není co, že jsi všechno řekla sama. Ta poznámka ohledně devíti životů je moc hezká. I kdyby těch devět životů přímo nezachránil, určitě je alespoň udělá snesitelnějšími v momentě, který se jeví nepřekonatelným.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *