Liška Vixey byla zachráněna z kožešinové farmy, kde ji čekala jistá smrt

Z nesmírné lásky ke zvířatům (a obzvláště pak k liškám) vznikl jedinečný projekt, jímž chce Martin Miřejovský upozornit na problematiku chovu kožešinových zvířat. Ten projekt má jméno Vixey a není to jen ‚projekt‘, ale opravdová liščí dáma.

Bylo to 25. dubna 2009, kdy si Martin Miřejovský z kožešinové farmy přivezl domů malé chlupaté cosi, o kterém by sotvakdo řekl, že je to lišče. V ten den se stal jedním z nejšťastnějších lidí pod sluncem, protože se mu splnil celoživotní sen – mít doma lišku. „Já měl tak nějak od dětství rád všechna zvířata, asi jako každé dítě, ale lišky zkrátka patřily k těm nejoblíbenějším. Možná pro svou jedinečnou krásu, huňatý ocásek, nebo zkrátka jen proto, že se k nim lidé nikdy nechovali zrovna hezky a já to nedokázal pochopit,“ hledá podstatu svého okouzlení liškami Martin Miřejovský. „Vždy jsem s takovými zvířaty soucítil víc než ostatní, a to mi zůstalo až do dospělosti. Dnes do toho samozřejmě vidím mnohem víc a lišky, podobně jako vlci, se pro mě postupem času staly symbolem střetu zájmů lidí a zvířat.“

 

Z potřeby upozornit na problém soužití lidí a lišek vznikl projekt, který nese jméno po lištičce, jíž si Martin v dubnu 2009 přivezl domů – Vixey. Na webových stránkách www.vixey.cz veřejnost informuje nejen o problematice chovu kožešinových zvířat, ale například i o lovu lišek a jejich zneužívání při norování. ‚Popularizovat‘ dané téma se navíc snaží uveřejňováním fotek a veselých videí s Vixey.

 

Jak to všechno začalo…

Martin Miřejovský s liškou Vixey

Na otázku, co bylo hlavním impulzem k rozjetí takovéhoto projektu, Martin odpovídá: „Nemám rád, když nějaká zvířata musejí trpět kvůli lidem. Změna zákonů pro ochranu zvířat je sice důležitou součástí boje za jejich práva, ale neřeší situaci trpících zvířat. Proto jsem chtěl udělat ještě něco víc, než jen podporovat různé organizace v jejich snažení. A tak jsem se odhodlal zachránit alespoň jednu liščí dušičku. Taková záchrana sice nic neřeší, ale pro to konkrétní zvířátko se díky tomu změní celý svět k lepšímu. A to už není zas tak málo, ne? Z toho důvodu jsem se rozhodl vykoupit Vixey z kožešinové farmy a darovat jí lepší domov, přičemž se s její pomocí zároveň pokusit lidem ukázat, co jsou vlastně lišky a jim podobně zneužívaná zvířata zač.“

Čtěte také:

 

Martin si zprvu vše představoval trochu jinak. Ovšem, jak už to bývá, člověk míní a zvíře mění.
„Původním záměrem mého projektu bylo, že se s Vixey budu účastnit různých akcí pořádaných v rámci propagace ochrany zvířat, popřípadě s ní jezdit tam, kde by o takové setkání měli zájem. Bohužel se ale ukázalo, že vzhledem k povaze Vixey to není zrovna nejlepší nápad. Vixey totiž nemá moc v oblibě cestování autem, a navíc má řadu nepříliš příjemných vlastností, jako je třeba počurávání se z radosti. Projekt tedy proto v současné době funguje jen ve formě internetových stránek, na nichž se snažím seznamovat lidi s životem Vixey u nás a v kontrastu s tím upozorňovat na problémy týkající se kožešinového průmyslu, lovu lišek či norování.“

 

Martin Miřejovský se však v rámci svých možností zapojuje i do dalších iniciativ na ochranu zvířat.„Má spolupráce s organizacemi na ochranu zvířat je v současné době jen velmi omezená, protože mám časově náročné zaměstnání a veškerý volný čas věnuji Vixey. Jsem ale registrovaným členem organizace Svoboda zvířat, které se alespoň snažím pomoct finančně, protože je to jedna z mála organizací, jenž se se vší vážností a profesionalitou pokouší o zrušení kožešinového průmyslu v ČR i o změnu zákonů na ochranu zvířat proti týrání.“

 

Video: Liška, to je úplně jiný ‚mazlíček‘

 

Jaký je život s liškou?

Přinést si domů divoké zvíře je zásadní krok a člověk se musí připravit na to, že jeho chovu bude muset vše podřídit.

„Přípravy probíhaly už asi půl roku předem. Nakupoval jsem různé vybavení, zjišťoval si informace o chovu a snažil se připravit na to, co mě čeká. V tomto směru jsem nic nebral na lehkou váhu. Co se týče soužití s ostatními zvířaty, tak tam jsem měl trochu obavy o naše dva pokojové králíky. Vixey s nimi ale vyrůstala a bere je jako součást rodiny a nijak zvláště se o ně nezajímá. Přesto bych si ji s nimi nedovolil nikdy nechat bez dozoru, protože jeden neví, co ji vzhledem k její liščí povaze napadne. Daleko horší se ale ukázalo soužití s naším psem a kočkou. Oba jsou už ve značně pokročilém stáří a o Vixey, která je naopak plná energie a hravosti, příliš nestojí. Naštěstí máme dostatečně velký dům a zahradu, takže si každý najde své klidné místečko.“

Chov divokého zvířete je ale omezen i zákonem, z čehož plynou různé byrokratické peripetie.

 

„Pokud se rozhodnete chovat lišku doma jako společníka, úřady takovou věc vnímají jako zájmový chov a na ten se vztahují přísná opatření. Liška totiž není domestikované zvíře, ale divoká šelma, takže musíte k jejímu chovu mít povolení, což znamená, že k vám, mimojiné, jezdí každý rok také kontroly z okresní veterinární správy, aby si ověřily, že skutečně nedochází k týrání zvířete. Jinak vám hrozí trestní stíhání. Pokud se ale rozhodnete chovat tisíce lišek na farmě za účelem produkce kožešin, už jsou náhle z divokých lišek zvířata hospodářská, což naopak znamená, že mohou být zcela legálně uvězněna celý život v malých drátěných klecích, které nemají ani pevné dno. Kdyby si tohle dovolil někdo jako já, kdo má jen ten zájmový chov, okamžitě by ho čekala pokuta a odebrání zvířete. Na farmách je to ale zcela běžné a bez postihu. Jak absurdní, že…?“

 

Foto: archiv Martina Miřejovského

 

3 komentářů k “Liška Vixey byla zachráněna z kožešinové farmy, kde ji čekala jistá smrt

  1. 17.9.2011 at 10.33

    Tohto pána veľmi obdivujem. Líšky milujem, sú úžasné, no nepochopené a sprostými ľuďmi týrané. Držím mu palce v projekte!

  2. 17.9.2011 at 11.12

    Lidé doma chovají všelicos. Slyšela jsem o pumách a jiných kočkovitých šelmách, slyšela jsem o vlcích (ty mám ráda a obdivuji je), ale mít za kamaráda lišku, to vidím poprvé. Martinovi přeji, aby mu jeho projekt vycházel a aby mu lištička, dělala jen radost. 😉

  3. iva
    11.3.2012 at 1.27

    Držím pěsti ať máš štěstí proti absurdním nelidským zákonům.(Zvlášť těm českým) Hanba jim! Já bojuji proti nim,alespoň tak,že bych si kožich ze zvířat nikdy nekoupila ,ani kdybych byla milionářka. Jak se někteří lidi chovají ke zvířatům je hrůza. A tobě ať je lištička jen a jen k radosti a hlavně ať se jí u tebe líbí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ochrana proti spam - doplňte správné číslo do příkladu: *